Nevšední požadavky při navrhování tohoto dvojdomku vedly k neobvyklému výsledku. Dva spřátelené manželské páry si podle svých finančních možností (měli 550.000 Guldenů) nestejnoměrně rozdělily stavební pozemek v obytné čtvrti na okraji Utrechtu. Z finančních důvodů si chtěli postavit společný dům, který by však zachovával samostatnost jednotlivých párů (oddělené vstupy, schodiště i vstup na zahradu). Protože nehledali žádné konvenční řešení svých požadavků, oslovili dva mladé architekty:
Bjarne Mastenbroeka a
Winyho Maase z
MVRDV, kteří souhlasili, že koncept i prováděčku vypracují společně. Protože si oba klienti přáli oddělený přístup na střechu i na zahradu, nepřicházelo klasické horizontální členění tak malé plochy domu do úvahy. Řešení se našlo v proplétání bytů mezi sebou. Když některá místnost potřebovala vetší počet kubíků, muselo se to automaticky projevit v sousedním bytu. Na velice úzkém prostoru tak vznikl velice mnohotvárný prostor. Architekti se snažili pracovat se všemi třemi prostorovými osami. Myšlenka proplétání není čitelná jen z řezu nebo půdorysů, ale je snad pozorovatelná na fasádě i při běžném míjení domu. Malá hloubka domu a plochá téměř čtvercová čelní fasáda (12 m výška, 13 m šířka) umožňuje snadné přečtení vnitřního rozdělení domu. Na relativně malé ploše (110 m²) se architektům podařilo vytvořit podivuhodně velkorysý prostorový účinek. Při vstupu do domu, kde m.j. leží kuchyně, se návštěvníkům automaticky obrací zrak vzhůru do jakési prostorové šachty, kterou z vymezují betonová zeď a galerie s knihovnou. Po vystoupání po dvou strmých schodištích se člověk ocitne v obytné a pracovní a části domu, která se zakusuje do sousedovy části. Odtud se dá vyšplhat po úzkých schodech do boxu ložnice a sprchy, která se už nachází v úrovni střešní terasy, odkud se nabízí překrásný pohled přes park na město. Až na vložené boxy ložnic jsou jižní a severní fasády domu kompletně prosklené. Obyvatelé domu tak žijí současně v divočině zahrady i veřejně na ulici. Bjarne Mastenbroek mluví o tom, že
„dům by se dal chápat i jako rentgenový snímek života dvou rodin.“