Moderní bydlení v měšťanské vile. Pro nové majitele navrhujeme soudobou vrstvu, překreslujeme dispozice, organizujeme plynutí prostorů a ladíme kombinace materiálů tak, abychom zachovali původní prvky vily a splnili požadavky současného bydlení.
Historie vily sahá až do roku 1906, kdy byla stavba dokončena dle návrhu architekta Františka Buldra. Od roku 1934 vilu obýval spisovatel F. X. Šalda. V roce 1939 prošla vila výraznou rekonstrukcí dle návrhu Karla Šťastného. Tehdy byla provedena celková úprava průčelí včetně vybudování věže se stanovou střechou. Součástí úprav bylo i litinové zábradlí a vstupní brána, což jsou prvky zachované dodnes. Na konci roku 2018 se vila dostala na náš stůl. A proto, že dnes se žije jinak než na počátku minulého století, bylo potřeba přizpůsobit bydlení novým požadavkům.
Hlavním cílem všech našich zásahů bylo jasně odlišit nové od původního. Zásadním krokem pro celé fungování domu bylo přesunutí původního hlavního vstupu do přízemí. Díky tomu jsme získali mnohem více prostoru jak pro šatní skříně a botníky, tak pro pohyb ve vstupní hale. Zároveň vznikly přidružené místnosti jako je technická místnost či druhá šatna. V původní dispozici se vcházelo na schodišťovou podestu, což do značné míry limitovalo úložné prostory. Zároveň to ale vytvářelo autentickou atmosféru a krásný průhled obývacím pokojem až na balkon. Podestu jsme se proto rozhodli zachovat, nyní jako vchod pro návštěvy. Materiály jsme volili tak, aby každý, kdo do vily vstoupí, pocítil její vznešenost a výjimečnou atmosféru. Na podlahách je mramorová dlažba, jejíž kresba plynule navazuje na ořechovou dýhu vestavěných skříní. Světla jsou vzhledem k nízkému stropu přisazená. Zpoza skříní pronikají tenké paprsky světla, které zdůrazňují kontrast nového s původním.
Kuchyň v první patře jsme orientovali na sever, přičemž nově vybudované velké okno zajišťuje výhled do údolí i na vstupní branku. Paní domácí má tak přehled o přicházejících hostech a díky chytrému tabletu odemkne branku a rozsvítí světla v přízemí. Podlaha celého patra je tvořená dřevěnými kazetami skládanými do vídeňského kříže, světla jsou zavěšená ve shluku, závěsy od stropu po podlahu, aby zdůraznily výšku podlaží.
Ve druhém patře jsou umístěny dětské pokoje s hlavní koupelnou. Ty jsme museli umístit na jedno patro, což znamenalo předělat původní terasu na pokoj. Právě tento zásah do původního řešení dal vzniknout celé nové kontrastní hmotě. Zároveň zjednodušil a sjednotil původní, velmi členitou a komplikovanou dispozici domu.
Ve třetím patře se nachází hlavní ložnice s koupelnou a šatnou. Z tohoto prostoru dýchá obřadní atmosféra. Do ložnice přicházíte po strmém černém schodišti, projdete průchodem pod krokví a najednou se před vámi otevírá celá věž, která vás osloví už od momentu, kdy dům vidíte z ulice. Přesně pod vrcholem věže se nachází původní dřevěné pódium, kde je nyní umístěna postel. Kleštiny a sloupy necháváme záměrně přiznané.
Ve věži je celkem dvanáct oken, která do prostoru přináší dostatečné množství světla a zároveň jsou posazená tak, že je ložnice chráněna od kontaktu s okolím.
Snažili jsme se zachovat maximum původního tvarosloví. Navrhli jsme repliky špaletových dřevěných oken u otvorů, které zůstaly v původní podobě. Sloupky zábradlí se nechávaly odlévat do formy vytvořené podle dochovaného vzoru. Navzdory námitkám všech zúčastněných včetně pana domácího, jsme navrhli zachování fasádních vlysů, které jsou příznačným autentickým prvkem budovy. V maximálním kontrastu s těmito původními prvky byly navrženy moderní zásahy tak, aby bez funkčních kompromisů naplnily parametry současného bydlení. Navíc se nám tím podařilo splnit zálibu pana domácího v chytré domácnosti.