Van Gogh Museum
Van Goghovo museum, jedno z nejznámějších holandských muzeí, se nachází na náměstí Museumplein nedaleko centra Amsterodamu. Instituce přibližuje život a tvorbu známého nizozemského výtvarníka a disponuje největší sbírkou jeho děl. Ročně museum navštíví přes půl druhého milionu návštěvníků a patří tak k nejnavštěvovanějším muzeím světa. Dnes se komplex skládá ze tří částí: budovy se stálou expozicí navrženou Gerritem Rietveldem a otevřené roku 1973, nového výstavního křídla od japonského architekta Kisho Kurokawy z roku 1999 a nedávno otevřené nové vstupní haly navržené stejným japonským studiem.
Po smrti malíře Vincenta van Gogha roku 1890 nakonec celé jeho dílo zdědil jeho synovec Vincent Willem van Gogh. Ten v roce 1960 založil sdružení Vincent van Gogh Stischting a následně prodal celou sbírku čítající asi 200 maleb, kreseb a dopisů Nizozemskému království za 15 milionů guldenů. V roce 1963 byl architekt Gerrit Rietveld pověřen návrhem a vedením projektu nového muzea. Rietveld byl jedním z členů skupiny progresivních umělců a architektů zvané De Stijl působících ve 20. letech minulého století.
Důležitým požadavkem bylo vytvořit adekvátní měřítko stavby vzhledem k okolním historizujícím budovám, zejména sousedícímu Stedelijk Museum a vnést do vnitřního prostoru přirozené denní světlo vhodné pro účely vystavování. Rietveldův modernistický přístup se projevil ve hře s kubickými tvary a světlem. Nejvýraznějším prvkem se stalo vnitřní schodiště zavěšené uprostřed proskleného a světlem zalitého atria. S každým patrem se postupně zmenšuje plocha, což umožní návštěvníkům vidět při stoupání atriem expozici pod nimi. Podobný, ale nyní více propracovaný princip, použil už ve svém předchozím návrhu muzea De Zonnehof. Bohužel, v roce 1964, tedy rok po zahájení stavby, Rietveld zemřel a projekt tak převzal a s menšími úpravami vedl jeho kolega J. van Dillen. Umřel však o 2 roky později, stavbu tedy nakonec dokončil J. van Tricht. Muzeum bylo slavnostně otevřeno až v roce 1973.
Později bylo přistavěno a v roce 1999 otevřeno nové expoziční křídlo. Stavbu navrhl japonský architekt Kurokawa. Architektura kontrastuje s Rietveldovými geometrickými tvary asymetrickou eliptickou formou. Je zde patrná snaha o symbiózu architektury a okolí, a zároveň o symbiózu japonské a evropské kultury. K novému křídlu byla v roce 2015 přistavěna i nová zcela prosklená vstupní hala doplňující eliptický půdorys.
Dnes se v původní Rietveldově stavbě přístupné z ulice Paulus Potterstraat nachází stálá expozice převážně děl van Gogha. Expozice prošla roku 2014 změnami a nyní se zaměřuje i na více kontroverzní témata jako nemoc a sebevraždu umělce. Sbírka je rozdělena do kapitol charakterizovaných vždy významným dílem vystihujícím umělecké ambice dané doby. Stoupáním po jednotlivých poschodích se návštěvník seznámí s celým umělcovým životem, dílem a vlivem na budoucí generace. Sbírka je rozšířená hlavně o Goghovy kresby a o díla jeho přátel a kolegů Paula Gauguina a Henriho de Toulouse-Lautreca.
Po smrti malíře Vincenta van Gogha roku 1890 nakonec celé jeho dílo zdědil jeho synovec Vincent Willem van Gogh. Ten v roce 1960 založil sdružení Vincent van Gogh Stischting a následně prodal celou sbírku čítající asi 200 maleb, kreseb a dopisů Nizozemskému království za 15 milionů guldenů. V roce 1963 byl architekt Gerrit Rietveld pověřen návrhem a vedením projektu nového muzea. Rietveld byl jedním z členů skupiny progresivních umělců a architektů zvané De Stijl působících ve 20. letech minulého století.
Důležitým požadavkem bylo vytvořit adekvátní měřítko stavby vzhledem k okolním historizujícím budovám, zejména sousedícímu Stedelijk Museum a vnést do vnitřního prostoru přirozené denní světlo vhodné pro účely vystavování. Rietveldův modernistický přístup se projevil ve hře s kubickými tvary a světlem. Nejvýraznějším prvkem se stalo vnitřní schodiště zavěšené uprostřed proskleného a světlem zalitého atria. S každým patrem se postupně zmenšuje plocha, což umožní návštěvníkům vidět při stoupání atriem expozici pod nimi. Podobný, ale nyní více propracovaný princip, použil už ve svém předchozím návrhu muzea De Zonnehof. Bohužel, v roce 1964, tedy rok po zahájení stavby, Rietveld zemřel a projekt tak převzal a s menšími úpravami vedl jeho kolega J. van Dillen. Umřel však o 2 roky později, stavbu tedy nakonec dokončil J. van Tricht. Muzeum bylo slavnostně otevřeno až v roce 1973.
Později bylo přistavěno a v roce 1999 otevřeno nové expoziční křídlo. Stavbu navrhl japonský architekt Kurokawa. Architektura kontrastuje s Rietveldovými geometrickými tvary asymetrickou eliptickou formou. Je zde patrná snaha o symbiózu architektury a okolí, a zároveň o symbiózu japonské a evropské kultury. K novému křídlu byla v roce 2015 přistavěna i nová zcela prosklená vstupní hala doplňující eliptický půdorys.
Dnes se v původní Rietveldově stavbě přístupné z ulice Paulus Potterstraat nachází stálá expozice převážně děl van Gogha. Expozice prošla roku 2014 změnami a nyní se zaměřuje i na více kontroverzní témata jako nemoc a sebevraždu umělce. Sbírka je rozdělena do kapitol charakterizovaných vždy významným dílem vystihujícím umělecké ambice dané doby. Stoupáním po jednotlivých poschodích se návštěvník seznámí s celým umělcovým životem, dílem a vlivem na budoucí generace. Sbírka je rozšířená hlavně o Goghovy kresby a o díla jeho přátel a kolegů Paula Gauguina a Henriho de Toulouse-Lautreca.
Filip Malý
0 komentářů
přidat komentář
