Univerzita Luigi Bocconi
Kousek města
Hlavním záměrem bylo vytvořit dva světy, z nichž jeden by se vznášel nad druhým a mezi nimiž by se rozprostíral městský prostor. Veřejný prostor uvnitř celé budovy jsme vyplnili kamennou milánskou dlažbu. Tímto se celý parter univerzity otevřel městskému životu. Budova působí jako zmenšené město.
Okno do Milána
Na nejvíce frekventovaném nároží jsme vytvořili "okno" do Milána. Místo na nároží zabírá hlavní aula, která tak stvrzuje svoji symbolickou přítomnost a prestižní postavení v rámci univerzity. Rozšířený dlážděný chodník vytváří před vstupem do univerzity nový městský prostor, který láká návštěvníka do nitra areálu.
Místo výměny
Univerzita je koncipována jako "místo k výměně" a referenčním bodem se stala budova Il Broletto, což je středověká tržnice v centru Milána.
Abychom vytvořili podobně velkolepý prostor, uvažovali jsme o tom, že by byly výzkumné kanceláře umístěny v mohutných trámech zavěšených tak, aby vytvořily velkolepý baldachýn, který filtruje světlo do všech úrovní. Kanceláře vytváří obytnou střešní krajinu. Podzemní svět je masivní, hutný a vyhloubený.
Vznášející se baldachýn překrývá městský prostor plný univerzitního života. Umožňuje prolnutí vnitřních i vnějších veřejných prostor.
Při hledání tíže
V reakci na charakter města Milána (navenek tvrdý a uvnitř přívětivý) jsme vytvořili hranu, která je jako křehký "štít", zhotovený z robustního materiálu, Ceppo, místního milánského kamene. Tento materiál jsme upravili tak, aby měl hloubku i hustotu a působil hmotně, podobně jako vyhlíží mnoho dalších milánských staveb.
Velké betonové pilíře a stěnové trámy podpírají v pětadvacetimetrových rozestupech střešní nosníky, z nichž jsou zavěšeny kanceláře, vnitřní nádvoří a střešní zahrady. Stavba svým měřítkem dosahuje heroických kvalit.
Trvalá udržitelnost
Z architektonických i ekologických důvodů jsou objemy hlavní auly (Aula Magna) a zasedací místnosti vyjádřeny jako tělesa, buď zapuštěná a vystupující ze země, jako je tomu v případě auly, nebo jsou vykonzolovány a vznášejí se nad ulicí, jako je tomu v případě zasedacích místností. Tyto tvary s pevnými okraji vytváří mikroklima, které chrání před slunečními zisky ze západu a současně poskytují akustickou ochranu na severu. Labyrintní systém nádvoří zajišťuje přirozené větrání i dostatek denního osvětlení ve všech kanceláří a některých veřejných prostranství pod nimi. Podrobná studie úrovně vnitřního osvětlení společně s návrhem rozmístění okenních otvorů a jejich rozměrů zajišťuje minimální oslnění a solární zisky při maximálním osvětlení kanceláří. V každé kanceláři jsou otevíratelná okna. Umělé osvětlení lze nastavit v závislosti na úrovni vnějšího osvětlení. Veškerou energii pro vytápěcí systém zajišťuje zemní čerpadlo, které využívá teplo ze spodních vod a nevypouští žádné emise do atmosféry.
Hlavním záměrem bylo vytvořit dva světy, z nichž jeden by se vznášel nad druhým a mezi nimiž by se rozprostíral městský prostor. Veřejný prostor uvnitř celé budovy jsme vyplnili kamennou milánskou dlažbu. Tímto se celý parter univerzity otevřel městskému životu. Budova působí jako zmenšené město.
Okno do Milána
Na nejvíce frekventovaném nároží jsme vytvořili "okno" do Milána. Místo na nároží zabírá hlavní aula, která tak stvrzuje svoji symbolickou přítomnost a prestižní postavení v rámci univerzity. Rozšířený dlážděný chodník vytváří před vstupem do univerzity nový městský prostor, který láká návštěvníka do nitra areálu.
Místo výměny
Univerzita je koncipována jako "místo k výměně" a referenčním bodem se stala budova Il Broletto, což je středověká tržnice v centru Milána.
Abychom vytvořili podobně velkolepý prostor, uvažovali jsme o tom, že by byly výzkumné kanceláře umístěny v mohutných trámech zavěšených tak, aby vytvořily velkolepý baldachýn, který filtruje světlo do všech úrovní. Kanceláře vytváří obytnou střešní krajinu. Podzemní svět je masivní, hutný a vyhloubený.
Vznášející se baldachýn překrývá městský prostor plný univerzitního života. Umožňuje prolnutí vnitřních i vnějších veřejných prostor.
Při hledání tíže
V reakci na charakter města Milána (navenek tvrdý a uvnitř přívětivý) jsme vytvořili hranu, která je jako křehký "štít", zhotovený z robustního materiálu, Ceppo, místního milánského kamene. Tento materiál jsme upravili tak, aby měl hloubku i hustotu a působil hmotně, podobně jako vyhlíží mnoho dalších milánských staveb.
Velké betonové pilíře a stěnové trámy podpírají v pětadvacetimetrových rozestupech střešní nosníky, z nichž jsou zavěšeny kanceláře, vnitřní nádvoří a střešní zahrady. Stavba svým měřítkem dosahuje heroických kvalit.
Trvalá udržitelnost
Z architektonických i ekologických důvodů jsou objemy hlavní auly (Aula Magna) a zasedací místnosti vyjádřeny jako tělesa, buď zapuštěná a vystupující ze země, jako je tomu v případě auly, nebo jsou vykonzolovány a vznášejí se nad ulicí, jako je tomu v případě zasedacích místností. Tyto tvary s pevnými okraji vytváří mikroklima, které chrání před slunečními zisky ze západu a současně poskytují akustickou ochranu na severu. Labyrintní systém nádvoří zajišťuje přirozené větrání i dostatek denního osvětlení ve všech kanceláří a některých veřejných prostranství pod nimi. Podrobná studie úrovně vnitřního osvětlení společně s návrhem rozmístění okenních otvorů a jejich rozměrů zajišťuje minimální oslnění a solární zisky při maximálním osvětlení kanceláří. V každé kanceláři jsou otevíratelná okna. Umělé osvětlení lze nastavit v závislosti na úrovni vnějšího osvětlení. Veškerou energii pro vytápěcí systém zajišťuje zemní čerpadlo, které využívá teplo ze spodních vod a nevypouští žádné emise do atmosféry.
Grafton Architects
0 komentářů
přidat komentář
