Universum Jesenice - projekt
Ekumenické Universum na křížení cest kombinuje skleněné mačkárenské tyče a UHPC, hovoří jazykem komorebi a svými zdmi nechává prosakovat vnější svět dovnitř a vice versa. S jejím návrhem ve vyzvané soutěži uspěli autoři Petr Tej, Tereza Šváchová, Oto Melter a Barbara Kraus.
Transcendentní zážitek z hříčky mihotajícího se světla a stínu, kterou vytvářejí sluneční paprsky pronikající skrze listí v korunách stromů, je platný pro všechny kultury i zeměpisné šířky již po tisíce let. Čeština, přestože je to jazyk velice bohatý, však pro tento jev svůj vlastní pojem postrádá. Propůjčit si ho lze z japonštiny. Výraz komorebi vystihuje ten prchavý okamžik sdílený lidmi po celém světě, zážitek krásy, kdy světlo proniká skrze listy…
Ve chvíli, kdy se člověk zastaví a vnímá pomíjivou krásu komorebi, zažívá pocit hlubokého
klidu a niterného usebrání. Přirozeně si vytváří vzácný prostor pro meditaci, rozjímání
a kontemplaci. I k tomu má Universum Jesenice nedaleko Prahy, jež v sobě jazyk komorebi zrcadlí, sloužit.
Stavba stojí na křižovatce cest a jako hmotný bod v jejich těžišti vytváří jedno z pomyslných
center obce. Svou funkcí zprostředkovává zážitek duchovní i kulturní. Uzavřený, ale
povznášející. Proměnlivý a pomíjivý. Ve svém vlastním prostoru a svým charakteristickým nástrojem svébytně reaguje na svět venku.
Nad utilitárním elipsovitým půdorysem o délce hlavních os sedm a deset metrů se
Tyčí sedm metrů vysoká hmota. Její siluetu tvoří tmavě probarvený ušlechtilý vysokopevnostní
beton a zakončuje ji plochá střecha rámující oválné střešní okno. Až po vstupu v místě delších os je patrné, že těžká materie betonu je nahodile prostoupena křišťálovými tyčemi, které masivní hmotu účelně tříští a do prostoru propouštějí paprsky vetkávající do něj světelnou krajku, jež vmžiku mizí.
Betonová kompozice křišťálových bodů vrcholí pomyslným pohledem do korun stromů,
kterou symbolizuje střešní okno ze spékaného barevného tabulového skla, jež ve své současné
podobě a současným jazykem odkazuje k tradičním vitrážím, jimiž byly v minulosti duchovní stavby zdobeny. Utilitární hmota je účelně doplněna pouze jednoduchým transportovatelným mobiliářem – dřevěnými židlemi a stolcem, který slouží nejen jako kotevní bod duchovních setkání, ale i jako funkční odkládací místo. Díky tomu dokáže Universum nabídnout prostor pro řadu rozličných scénářů.
Transcendentní zážitek z hříčky mihotajícího se světla a stínu, kterou vytvářejí sluneční paprsky pronikající skrze listí v korunách stromů, je platný pro všechny kultury i zeměpisné šířky již po tisíce let. Čeština, přestože je to jazyk velice bohatý, však pro tento jev svůj vlastní pojem postrádá. Propůjčit si ho lze z japonštiny. Výraz komorebi vystihuje ten prchavý okamžik sdílený lidmi po celém světě, zážitek krásy, kdy světlo proniká skrze listy…
Ve chvíli, kdy se člověk zastaví a vnímá pomíjivou krásu komorebi, zažívá pocit hlubokého
klidu a niterného usebrání. Přirozeně si vytváří vzácný prostor pro meditaci, rozjímání
a kontemplaci. I k tomu má Universum Jesenice nedaleko Prahy, jež v sobě jazyk komorebi zrcadlí, sloužit.
Stavba stojí na křižovatce cest a jako hmotný bod v jejich těžišti vytváří jedno z pomyslných
center obce. Svou funkcí zprostředkovává zážitek duchovní i kulturní. Uzavřený, ale
povznášející. Proměnlivý a pomíjivý. Ve svém vlastním prostoru a svým charakteristickým nástrojem svébytně reaguje na svět venku.
Nad utilitárním elipsovitým půdorysem o délce hlavních os sedm a deset metrů se
Tyčí sedm metrů vysoká hmota. Její siluetu tvoří tmavě probarvený ušlechtilý vysokopevnostní
beton a zakončuje ji plochá střecha rámující oválné střešní okno. Až po vstupu v místě delších os je patrné, že těžká materie betonu je nahodile prostoupena křišťálovými tyčemi, které masivní hmotu účelně tříští a do prostoru propouštějí paprsky vetkávající do něj světelnou krajku, jež vmžiku mizí.
Betonová kompozice křišťálových bodů vrcholí pomyslným pohledem do korun stromů,
kterou symbolizuje střešní okno ze spékaného barevného tabulového skla, jež ve své současné
podobě a současným jazykem odkazuje k tradičním vitrážím, jimiž byly v minulosti duchovní stavby zdobeny. Utilitární hmota je účelně doplněna pouze jednoduchým transportovatelným mobiliářem – dřevěnými židlemi a stolcem, který slouží nejen jako kotevní bod duchovních setkání, ale i jako funkční odkládací místo. Díky tomu dokáže Universum nabídnout prostor pro řadu rozličných scénářů.
0 komentářů
přidat komentář
