Pražské brownfieldy a pozůstatky industriální minulosti se závratným tempem začínají transformovat na residenční projekty zahušťující město. Jedním z nich je i bytový dům P52. Průčelní fasáda z režného zdiva s velkými okny za sebou skrývá dům na úzké a hluboké parcele v půdorysu písmene „I“. Existenci pražské ulice Poděbradská lze vystopovat až do středověku, kdy po ní do Prahy přijížděli čeští králové, kteří se v Hloubětíně a Vysočanech častokrát občerstvili či dokonce přespali. Královská cesta se postupným vývojem společnosti proměnila v industriální čtvrť s typickou úzkou a hlubokou parcelací, na které vyrostly dílny, sklady a další výrobní provozy. Dnes celá oblast rychlým tempem ustupuje větším či menším residenčním projektům.
Bytový dům P52 měl původně sloužit více funkcím: bydlení, ubytování a administrativě. Jasnému rozdělení tří funkcí do tří navzájem propojených hmot jednoho celku ostatně nahrával i tvar pozemku: parcela s úzkým průčelím sahajícím hluboko do zástavby byla pozůstatkem urbanismu vysočanských industriálních hal. V průběhu stavby ale svět zasáhla pandemie viru COVID-19 a projekt bylo nutné pohotově přizpůsobit pouze individuálnímu bydlení. Půdorys domu ve tvaru písmene „I“ a jeho umístění na pozemku o rozměrech 27 x 88 metrů vytváří vhodný urbanistický systém, na který dokáže navázat transformace stejných přilehlých pozemků za účelem vytvoření souvislé uliční fronty a komunitních dvorků a vnitrobloků.
Dvě kompaktní hmoty rovnoběžné s Poděbradskou spojuje na obou koncích pozemku třetí úzká dlouhá hmota proložená diagonálně pozemkem, čímž přirozeně definuje dva dvorky: prostory v exteriéru mezi původními zdmi. Hmota při ploše dnešních Bleších trhů je ustoupená od hrany pozemku a tím reaguje na budoucí městskou ulici definovanou novým Metropolitním plánem.
Stejně jako má každá z hmot domu rozdílnou fasádu, každý z dvorků má jiný charakter: jeden slouží komunikaci, druhý odpočinku a trávení volného času. Dlážděný komunikační dvůr umožňuje vstup do všech částí objektu a vjezd do podzemních garáží. Se zatravněným dvorkem s předzahrádkami a řadou dalších rostlin ho spojuje průchod v přízemí domu, kterému dominuje průhled na hraniční zeď s uměleckým dílem akademického sochaře a malíře Laca Sorokáče, inspirovaného v průběhu výstavby náhodně a prozaicky opadanou omítkou.
Oba koncové objekty mají pět pater, spojovací hmota má patra čtyři a pobytovou střechu, která je přístupná všem obyvatelům domu. Střecha je navržena jako místo nabízející prostor pro vznik komunity, která je ve městě žádanou komoditou. Plochy s umělým zatravněným povrchem vyzývají ke hře nebo odpočinku, velké květináče slouží k pěstování bylin potřebných ke grilování. Více druhová zeleň vyrůstající z gabionových truhlíků do budoucna pokryje velkou část konstrukce nad střechou a bude poskytovat potřebný stín.
Část domu při Poděbradské je obložena pásy z červených režných cihel a velká okna mají výrazné kovové antracitové ostění. V parteru se nachází komerční jednotka, v patrech převážně byty s dispozicí 1kk, respektive 2kk v posledním patře. Střední část má fasádu ze strukturované žlutozlaté omítky, v parteru byty 2kk s předzahrádkami a v patrech menší 1kk byty. Poslední část má nejkonzervativnější charakter – bílou omítku, komfortní průběžné balkony směrem na jih a dispozice bytů od 2kk po 3kk. Všechny tři části domu spojuje výrazné grafické řešení chodeb v interiéru a navigační systém.
m4 architekti s.r.o.