Umělecké muzeum v Basileji

Budova basilejského uměleckého muzea ze 30. let minulého století se také ještě donedávna potýkala s nedostatkem výstavní plochy, než se muzeum mohlo rozšířit na vedlejší parcelu, kterou městu darovala soukromá osoba právě pro tento účel.
Získaná plocha je ale od stávající budovy muzea oddělena silnicí a navíc se jako rohová parcela nachází na mnohem prominentnějším místě než samotné Kunstmuseum. Architekti Christ & Gantenbein se proto rozhodli vytvořit pro starou budovu adekvátní protějšek, který by s ní vytvořil pár. Muzeum vedle muzea.
Nová budova, jak je rozšíření i oficiálně pojmenováváno, důmyslně reaguje na geometrii místa. Nejpodstatnější záležitostí je konkávní roh tam, kde se setkávají obtékající komunikace. To hlavně díky němu nová budova nepřevyšuje starou a pokorně přijímá rovnocenné partnerství. Zároveň na ni v různých směrech navazuje a přejímá její architektonické elementy.
Na jemný dekor střídajících se odstínů barev na fasádě budovy z 30. let navázala nová budova reliéfem z cihel, které byly navrženy jako samonosné. Světlé cihly uspořádané do vzoru lehce mění svoji pozici směrem vzhůru. Z pohledu z dálky je z této hry jasně rozpoznatelné archetypální dělení budovy na sokl, tělo a vlys. Sokl může vizuálně působit také jako stoupající vlhkost, která budovu dělá používanější, jako by tam už několik let stála.
Mezi drážkami cihel v místě vlysu jsou vloženy LED proužky, které osvětlují malé otvory mezi cihlami. Vzniká tak široká škála možností vnějšího sdělení informací, aniž by byl jakkoli narušen architektonický charakter.
Dispozici budovy na takto komplikovaném místě vyřešily dva obdélníkové výstavní prostory s  křížovým uspořádám nosných stěn. Tato geometrie nakonec definovala povahu a umístění ostatních provozů muzea včetně prostoru schodiště, kterému dodala na dynamice. Při procházení celým muzeem je výrazně akcentován prvek cesty. Cesta mezi uměním, cesta mezi budovami, cesta po schodišti.
Také v interiéru nová budova navazuje na svůj protějšek. Výstavní prostory jsou odlišeny dubovou podlahou. Všude jinde návštěvníci chodí po mramoru. Stejným šedým žilnatým mramorem jsou obloženy stupně a stěny schodiště. Podobný je i šedý štuk, který má své místo na většině ploch veřejné části nové budovy Kunstmusea. Zároveň se tyto ryze ušlechtilé materiály dostávají do kontextu s technickými elementy, které jsou vedle nich povzneseny na stejnou úroveň. Automaticky otevírané okenice, zábradlí, dveře, světla nebo celé stěny z galvanizované oceli přispívají k ambivalentní, ale harmonické estetice v celkově chladné šedé škále.