Údolí slonů

Údolí slonů je největší expozicí v historii Zoo Praha. Krajinářské principy se v tomto díle mísí s architektonickými, scénografické postupy vytvářejí komponované pohledy pro návštěvníky. Chovatelský systém je zcela soudobý: sloni jsou chováni ve stádu o deseti jedincích, mají možnost dělení i spojování skupin. Chovatelé využívají principy  tzv. částečně chráněného chovu, který je z bezpečnostního i etologického hlediska na výši doby.

Výběhy o rozloze 7,5 tisíce metrů čtverečních tvoří pro slony indické výborné prostředí. Jsou to vlastně palouky mezi zalesněným obvodem a remízky uvnitř výběhů. Indický slon je lesní zvíře a pobyt na rozhraní lesa a louky je mu vlastní. Sloni mají ve výbězích k dispozici koupací jezera, písčité, hlinité i zatravněné terény. Bariéry jsou součástí scény, takže jsou vnímány jako přírodní nerovnosti, skalky nebo pro pohledy zcela prostupné lanové konstrukce. Vyhlídky pro návštěvníky mají komponované pohledy do krajiny, k vodnímu toku nebo na stádo v pohybu. Vždy je detail v popředí, ať jsou to barevné keře nebo stromy se zavěšeným krmením, uprostřed – na scéně – jsou hlavními postavami sloni, a v pozadí je les nebo Bohnický kopec.

Pavilon je opravdu velký. Hlavní architektonickou úlohou bylo skrýt jej před zraky návštěvníků zoo. Použil se krajinářský princip řazení zvednutých obzorů, za kterými pokračuje krajina. Pavilon zcela zmizel v terénní vlně, která tvoří střední horizont. Za ní je vidět krajina Tróji a Bohnic.
Kapacita pavilonu je deset slonů. Pro návštěvníky je pavilon záměrně navržen jako pohled do zázemí. To je zcela nové. Běžně se v pavilonech vytváří nápodoba krajiny. Zde ale tvůrci přišli s atraktivní myšlenkou nahlédnout do zázemí, kam se návštěvník běžně nedostane. Realita užitkového pavilonu je překvapivě minimalistická. Vlastně připomíná soudobé interiéry staveb z pohledového betonu, které jsou určeny pro lidi.