Botanická zahrada v Troji je výrazně ovlivněna prostředím, ve kterém se nachází - půvabná přírodní scenérie, morfologie terénu, kontext místa a jeho historie. Stejně je tomu i u návrhu nového vstupního areálu u skleníku Fata Morgana.
V době zadání projektu stál v řešeném prostoru, v prudkém svahu pod lesem, pouze s
kleník Fata Morgana od architekta Zdeňka Deyla. Naším úkolem bylo navrhnout v jeho blízkosti dostatečně dimenzovaný vstupní areál zahrady a rozsáhlé technické a provozní zázemí s řadou velmi různorodých objektů a provozů včetně velkého vědeckého skleníku. To vše bylo potřeba uspořádat tak, aby byla zachována dominantní pozice skleníku – jednoho z klíčových expozičních objektů zahrady.
Navrhli jsme sjednocující systém – kompozici velkých, ortogonálně členěných teras, která křivce skleníku nekonkuruje, naopak zvýrazňuje její výjimečnost: skleník je hlavní cíl, nejdůležitější budova této části zahrady. Terasovitě uspořádaný vstupní prostor je mu podřízen, tvoří jeho „podnož“, do které jsou „vkládány“ všechny potřebné provozní objekty a zároveň nabízí vhodné podmínky pro vytvoření botanické expozice. Z původní „cesty do prudkého svahu“ se stal prostor, kde je příjemné trávit čas – prostor členěný na řadu míst vhodných pro zastavení, pro sledování expozic, kontakt s vodními prvky, výhledy do okolí.
Důležitým prvkem návrhu je umístění restaurace přímo u vstupu, což umožňuje využití i mimo provozní hodiny botanické zahrady. Areál zahrady se momentem skončení návštěvních hodin neuzavírá vůči svému okolí – restaurace obohatí veřejný prostor okolní rezidenční čtvrti.
Jsou použity materiály, které budou časem přirozeně stárnout – kámen, sklo, beton, ocel, corten. Záměrem je, aby se terasy a opěrné zdi postupně propojily s vegetační složkou expozic. Nebo ještě lépe – aby je vegetace zcela ovládla.
AND architektonický atelier