Turbínová hala AEG

Architekt Peter Behrens, kterého do AEG povolal  v roce 1907 generální ředitel Emil Rathenauna pozici “uměleckého poradce“, navrhl v roce 1909 na rohu berlínských ulic Huttenstrasse a Berlichingerstrasse jednu z architektonických ikon své doby – halu pro montáž turbín Všeobecné elektrotechnické společnosti  (AEG - Allgemeine Electricitätsgeselschaft). Nová byla především nosná konstrukce tvořená z plnostěnných profilů s odhalenými kloubovými patkami a trojkloubovými vazníky. Budova továrny je rozdělena na tři částí: prosklenou boční fasádu, vyzděnou štítovou stěnou a odsazený dvoupodlažní halový trakt obložený kamennými deskami. Na delší stěně haly se střídají profily plnostěnných nosníků s dovnitř nakloněným velkoplošným zasklením. Směrem do Huttenstrasse je hala zakončena šestiúhelníkovým lomeným štítem, který je zdánlivě vynášen šikmými okenními poli a ne zužujícími nárožími z obkladového zdiva. Behrens se rozhodl dát klasickým architektonickým prvkům jiný smysl: namísto sloupů jsou znakem pokroku ocelové rámy; místo trojúhelníkového štítu je polygonální zakončení střechy odrážející tvar za ním ležící konstrukce; místo jasné struktury nosníků a trámů přichází s ošálením těchto principů. Ztvárnění boční fasády malé haly se odkazuje na stavby Karla Friedricha Schinkela. V Behrensově ateliéru se tehdy na pozici asistentů či studentů sešli například Walter Gropius, Le Corbusier nebo Ludwig Mies van der Rohe. Posledně zminěný Mies van der Rohe měl velký podíl na ztvárněné dvorní fasády turbínové haly, kterou pak v roce 1939 prodloužili architekti Jakob Schallenberger a Paul Schmidt pomocí ocelové rámové konstrukce na dnešních 207 metrů.