Trellick Tower

Trellick Tower - starousedlíky přejmenovaná na Tower of Terror, je jedním z mála projektů a vůbec posledním dílem původem maďarského architekta Ernö Goldfingera. Na jediné budově se Vám pokusím představit strastiplný životní příběh jednoho z mnoha. Dobrý konec se dostaví, hlavní protagonista se ho však již nedočkal.
Profesní dráha Ernö Goldfingera v mnohém sleduje vývoj světové moderny. Narodil se roku 1902 v Budapešti v rakousko-uherské monarchii. Rodina se přestěhovala do Paříže, kde mladý Ernö navštěvoval slavnou Beaux-Arts. Ve francouzské metropoli strávil dalších čtrnáct let, které daly podobu jeho životní i profesní dráze. Potkal zde Le Corbusiera. Patřil mezi mladé architekty, kteří vyjádřili svoji nespokojenost s konzervativismem a staromódností Beuax-Arts. Pracoval u Augusta Perreta - muže, který mezi prvními začal užívat železem vyztužovaný beton. Perret zastával myšlenku, že by architekt měl na svých stavbách ukazovat z jakých prvků stavbu složil. Jasnost ve struktuře se později stala charakteristickou jak Goldfingerovi, tak i vlivným Alison a Peter Smithsonovým. Byl sekretářem francouzské delegace CIAM 1933 (Congres Internatio- naux d'Architecture Moderne). O rok později se přestěhoval Erno společně se svoji ženou Ursulou Blackwell do Londýna, kde se okamžitě britské odnože MARS (Modern Architectural Research Society). Ursula, jejíž rodina spoluvlastnila potravinářské impérium Crosse & Blackwell, hmotně zabezpečila rodinu v době, kdy Erno marně usiloval o zakázky v předválečné Británii. Byl, podobně jako hlavní politický proud po druhé světové válce, přívržencem levice, přesto zůstával zdroj zakázek pro něj hubený. Daleko více se dařilo jeho bývalým spolupracovníkům, kteří v jeho kanceláři začínali. Goldfinger však vytrval a s veřejnými úřady horlivými po výškových obytných budovách za zády (první stavbu vyšší než pět poschodí postavil ve svých 54 letech) zbudoval v šedesátých letech, svém nejproduktivnějším období, hned tři významné londýnské projekty: Alexander Fleming House, Balfron Tower (146 bytů, 26 poschodí) a svojí sestru Trellick Tower (175 bytů, 31 poschodí).
V době, kdy se staly výškové budovy oficiálním vládním řešením chronického bytového problému, staly se Goldfingerovy stavby ikonou všeho, co Angličané na moderně nenáviděli. Celá architektova minulost byla zapomenuta a jeho jméno bylo najednou spojováno pouze s jeho pozdními brutalistními projekty.
Od 70. let je budova spravována TMO (Tenants' Management Organisation), která zbudovala uvnitř bezpečnostní systém, čímž drasticky poklesl počet kriminálních činů uvnitř i blízkém okolí. Přestavbou interiérů se zvýšil standart, přičemž byla zachována Le Corbusierova idea "living units".
Autor Trellick Tower se bohužel nedožil pozdního ocenění jedné ze svých nejkrásnějších staveb. Ernö Goldfinger zemřel roku 1987, v době, kdy jeho domy byly ohniskem společenského opovržení, místem sociálního násilí a mocenským výrazem zřizovatele Greater London Council. Mezitím si věž získala oblibu mezi yuppies a non-konformními dospělými, kteří ji mezitím osídlili. Její předchůdce na východě Londýna, Balfron Tower, na podobný proces morální očisty stále čeká.
O připomenutí zásluh Ernö Goldfingera a dalších neanglických architektů o britskou modernu se stará jeho bývalý kolega James Dunnet. Dnes patří třicet let stará Trellick Tower do památkové péče druhého stupně.