Kolektivní bydlení postavené v obytné čtvrti v centru Tokia se skládá z pěti obytných jednotek (včetně majitelova domu). Každou jednotku tvoří dvě až tři samostatné místnosti, které svým vzhledem připomínají archetypické domky vzájemně oddělené, poskládané na sebe v několika úrovních a znovu pospojované venkovními schodišti.
Každý byt je při propojování dvou místností, když se prochází po venkovním schodišti, doprovázen městským zážitkem. Při výstupu po vnějším schodišti zažíváte podobný pocit jako, když šplháte po hoře velké jako město. Zdá se, jako byste měli na úpatí hory (respektive na jejím vrcholku) svůj vlastní dům. A tímto aktem vystupováním a slézáním hory – hora = celé město – se zážitek z celého města stává součástí vlastního domu.
Tento kolektivní dům je miniaturou Tokia. “Tokio, které nikdy neexistovalo“, získalo tvar. Měl jsem v úmyslu vytvořit nesmírně bohaté místo, které je natěsnané a chaotické.
Sou Fujimoto