Tokijské mezinárodní fórum
東京国際フォーラム
V roce 1989 uspořádala tokijská městská samospráva anonymní mezinárodní soutěž na návrh nového rozlehlého komplexu, který by se stal centrem kulturního a obchodního života v hlavním japonském městě. Pozemek, kde dříve stála radnice, se nachází v nejdůležitější obchodní oblasti, která sousedí s obchodní a zábavní čtvrtí Ginza. Sto metrů na západ, za pravidelnou sítí městských bloků, které byly naplánovány po druhé světové válce, se nacházejí zahrady císařského paláce a na východě oblouk slavného železničního viaduktu pro rychlovlaky. Diametrálně odlišné okolí vymezují nepravidelně tvarovaný pozemek. Velkorysý areál o rozloze 6,7 hektaru se však zdál být pro zamýšlený stavební program velmi těsný.
Městská samospráva požadovala rozmanité prostory pro pořádání konferencí, společenských shromáždění, výstav a veletrhů, pět divadel pro pořádání různých kulturních, komerčních a populárních akcí včetně divadelních, hudebních, tanečních a filmových představení a informační centrum pro místní obyvatele Tokia i zahraniční návštěvníky. Fórum mělo také navázat spojení se dvěma nejrušnějšími tokijskými vlakovými stanicemi. Stanice Yūrakuchō na severním okraji pozemku je nejdůležitější stanicí městské podzemní dráhy a tokijské hlavní nádraží Shinjuku, které se nachází jen dva bloky jižněji, je hlavní regionální a vnitrostátní spojnicí města. V soutěžním zadání bylo jasně uvedeno, že všechny návrhy budou hodnoceny také podle toho, jak dobře se návrh vypořádá s pěším provozem, který je s těmito dopravními uzly úzce spojen.
V soutěži, kam se přihlásilo 395 prací z 50 zemí, vybrala mezinárodní porota jednomyslně návrh studia Rafael Viñoly Architects.
Hlavním veřejným prostorem je 225 metrů dlouhá a 60 metrů vysoká Skleněná hala, jejíž čočkovitý půdorys odráží křivku východní hranice pozemku. Střechu tohoto obřího atria podpírá inovativní ocelový příhradový systém z obloukových nosníků, které současně tvoří lamely filtrující denní světlo ve vnitřním prostoru a zároveň vytváří nepřehlédnutelnou siluetu v městském panoramatu.
K zasklení Skleněné haly bylo zapotřebí více než 25 000 m² skleněných tabulí. Výjimečné transparentnosti těchto stěn je dosaženo eliminací obvodových sloupů, které by za normálních okolností nesly veškerou tíhu stěn a střechy. Toho bylo dosaženo přenesením 25 000 tunové váhy střešní konstrukce pouze na dva vnitřní sloupy, které stojí 185 metrů od sebe, ale přesto mohou zachovat složitou geometrii, která se vyznačuje úzkými patkami i hlavicemi o průměru něco málo přes 1 metr. Skleněné stěny atria podpírá velmi lehká tlačená ocelová konstrukce, která je jen o trochu širší než sloupky potřebné k upevnění skleněných tabulí o ploše 9 m². K této lehké konstrukci je napojen další systém předpjatých ocelových lan, které působí proti svislému průhybu způsobenému zatížením větrem na obrovskou plochu stěn. Proti horizontálnímu průhybu způsobenému stejnými silami brání v horní části tvar střechy a uprostřed diagonální mosty, které fungují jako středové nosníky.
Ve výsledku je konstrukční systém Skleněné haly mimořádně lehký a pružný vzhledem k extrémním seismickým silám, kterým by měl odolávat.
Haly A, B, C a D obsahují divadlo s kapacitou 5 000 míst, víceúčelový prostor s kapacitou 3 000 míst, hudební sál s kapacitou 1 500 míst a černé divadlo s kapacitou 600 míst, které lemují západní okraj pozemku. Tyto čtyři kubické objemy, které mohou fungovat jako samostatné budovy, jsou uspořádány podle velikosti, přičemž největší je na severním okraji pozemku a nejmenší na jižním. Pod každým sálem jsou zavěšeny vestibuly. Tyto prosklené prostory poskytují výhledy do Skleněného sálu a na stromy osázené venkovní náměstí, které se táhne po celé délce pozemku mezi halami a Skleněným sálem.
Díky své klíčové poloze tvoří venkovní náměstí hlavní pěší cestu. Během roku tudy projdou miliony lidí, kteří míjí obchody, restaurace, knihovnu/mediatéku, a umělecké galerie. Pod náměstím se nachází velká hala s dalšími restauracemi, obchody a vzdělávacími institucemi. Jedná se o klíčovou tepnu, která spojuje celý komplex s regionální a místní železniční sítí, umožňuje přístup do jednotlivých sálů a tvoří hlavní patro Skleněné haly. Tokijské mezinárodní fórum se postupně stalo významnou dominantou v rámci celého města.
Městská samospráva požadovala rozmanité prostory pro pořádání konferencí, společenských shromáždění, výstav a veletrhů, pět divadel pro pořádání různých kulturních, komerčních a populárních akcí včetně divadelních, hudebních, tanečních a filmových představení a informační centrum pro místní obyvatele Tokia i zahraniční návštěvníky. Fórum mělo také navázat spojení se dvěma nejrušnějšími tokijskými vlakovými stanicemi. Stanice Yūrakuchō na severním okraji pozemku je nejdůležitější stanicí městské podzemní dráhy a tokijské hlavní nádraží Shinjuku, které se nachází jen dva bloky jižněji, je hlavní regionální a vnitrostátní spojnicí města. V soutěžním zadání bylo jasně uvedeno, že všechny návrhy budou hodnoceny také podle toho, jak dobře se návrh vypořádá s pěším provozem, který je s těmito dopravními uzly úzce spojen.
V soutěži, kam se přihlásilo 395 prací z 50 zemí, vybrala mezinárodní porota jednomyslně návrh studia Rafael Viñoly Architects.
Hlavním veřejným prostorem je 225 metrů dlouhá a 60 metrů vysoká Skleněná hala, jejíž čočkovitý půdorys odráží křivku východní hranice pozemku. Střechu tohoto obřího atria podpírá inovativní ocelový příhradový systém z obloukových nosníků, které současně tvoří lamely filtrující denní světlo ve vnitřním prostoru a zároveň vytváří nepřehlédnutelnou siluetu v městském panoramatu.
K zasklení Skleněné haly bylo zapotřebí více než 25 000 m² skleněných tabulí. Výjimečné transparentnosti těchto stěn je dosaženo eliminací obvodových sloupů, které by za normálních okolností nesly veškerou tíhu stěn a střechy. Toho bylo dosaženo přenesením 25 000 tunové váhy střešní konstrukce pouze na dva vnitřní sloupy, které stojí 185 metrů od sebe, ale přesto mohou zachovat složitou geometrii, která se vyznačuje úzkými patkami i hlavicemi o průměru něco málo přes 1 metr. Skleněné stěny atria podpírá velmi lehká tlačená ocelová konstrukce, která je jen o trochu širší než sloupky potřebné k upevnění skleněných tabulí o ploše 9 m². K této lehké konstrukci je napojen další systém předpjatých ocelových lan, které působí proti svislému průhybu způsobenému zatížením větrem na obrovskou plochu stěn. Proti horizontálnímu průhybu způsobenému stejnými silami brání v horní části tvar střechy a uprostřed diagonální mosty, které fungují jako středové nosníky.
Ve výsledku je konstrukční systém Skleněné haly mimořádně lehký a pružný vzhledem k extrémním seismickým silám, kterým by měl odolávat.
Haly A, B, C a D obsahují divadlo s kapacitou 5 000 míst, víceúčelový prostor s kapacitou 3 000 míst, hudební sál s kapacitou 1 500 míst a černé divadlo s kapacitou 600 míst, které lemují západní okraj pozemku. Tyto čtyři kubické objemy, které mohou fungovat jako samostatné budovy, jsou uspořádány podle velikosti, přičemž největší je na severním okraji pozemku a nejmenší na jižním. Pod každým sálem jsou zavěšeny vestibuly. Tyto prosklené prostory poskytují výhledy do Skleněného sálu a na stromy osázené venkovní náměstí, které se táhne po celé délce pozemku mezi halami a Skleněným sálem.
Díky své klíčové poloze tvoří venkovní náměstí hlavní pěší cestu. Během roku tudy projdou miliony lidí, kteří míjí obchody, restaurace, knihovnu/mediatéku, a umělecké galerie. Pod náměstím se nachází velká hala s dalšími restauracemi, obchody a vzdělávacími institucemi. Jedná se o klíčovou tepnu, která spojuje celý komplex s regionální a místní železniční sítí, umožňuje přístup do jednotlivých sálů a tvoří hlavní patro Skleněné haly. Tokijské mezinárodní fórum se postupně stalo významnou dominantou v rámci celého města.
0 komentářů
přidat komentář
