Na místě elektrárny v Silz si firma TIWAG (Tiroler Wasserkraft / Tyrolské vodní elektrárny) postavila nový hlavní terminál, z něhož jsou řízeny a hlídány všechny elektrárny této společnosti. Ústřední budovou celého areálu je přitom markantní turbínová hala z roku 1978 od innsbruckého architekta
Ekkeharda Hörmanna. Nově koncipovaná stavba, která se svými rozměry vyrovná turbínové hale, vzešla z mezinárodní architektonické soutěže, v níž zvítězil ateliér Bechter Zaffignani Architekten.
Objemná stavba z hnědě probarveného pohledového betonu je jasně rozčleněna podle jednotlivých funkcí – vedle řídícího střediska jsou vertikálně řazeny místnosti pro energetické hospodářství, nouzovou správu, administrativu, systémové inženýrství a výpočetní středisko. Srdce celého operačního střediska představuje převýšená kontrolní místnost, kterou navenek naznačuje energetické gesto horizontálního vysunutí.
Na přání klienta o zatemněné kanceláře jsme navrhli zaslepenou východní a západní fasádu. Tyto uzavřené desky zároveň vytváří nosný vnější plášť stavby, které jsou propojeny stropními deskami ztuženými mohutnými parapety na jižní a severní fasádě sloužícími jako nosníky. Vnější plášť je od vnitřních stěn a stropů oddělen tepelně izolační vrstvou proloženou trny z ušlechtilé oceli. Aby se vyhovělo požadavkům na ochranu před zemětřesením, je celý objekt ukotven pomocí tahových pilot do jeden metr silné základové desky.
Protiváhu k převýšené monolitické stavbě hlavního terminálů tvoří návštěvnické centrum, které představuje nízký protáhlý objekt částečně zapuštěný do zemního valu. Velkoplošené prosklení se na celou délku otevírá do ulice, nabízí poutavé pohledy a budí zájem kolemjdoucích. Na zadní straně se nachází průběžný světlík, kudy je výhled na jižně ležící areál elektrárny. Východním směrem od terminálu se nachází záložní napájecí zdroj představující minimalistický jednopodlažní objekt splňující nejnutnější technické požadavky.