Thermae Bath Spa
Lázeňské město Bath má dlouhou a pestrou historii. Už Římané si zde od roku 43 n.l. dopřávali blahodárných účinků termálních koupelí. Velkolepý projekt nových lázní měl podpořit růst turistického průmyslu a přilákat do města více návštěvníků. Místní investoři se přitom drželi osvědčeného 'Bilbao efektu', kdy slavný architekt navrhne do historického centra stěží přehlédnutelnou moderní stavbu, o které se bude všude psát a vyvolá zájem také u laického publika. Autorem byl zvolen hi-tech architekt Nicholas Grimshaw, jehož první projekt - servisní věž hostelu postavená v Londýně před více jak čtyřiceti lety - se nezaměnitelně otiskl také do cylindrických forem nových lázní. Realizace se nakonec protáhla o pět let a prodražila o 30 milionů (z původních 12,2 na 45 milionů Liber). Očekávaný turistický boom však nenastal. Neúčast architekta i místních politiků při slavnostním otevření lázní dávala tušit bouři odehrávající se za zavřenými dveřmi. Za kanálem La Manche už jsou na podobné scénáře zvyklí. S klidnou tváří zařadili projekt nových lázní mezi Fosterův stadion ve Wembley nebo Mirallesův skotský parlament. Zpozdění provázelo stavbu už od samého začátku. Ať už za to mohly hnízdící divoké kachny, archeologický průzkum nebo něco jiného, tak ve výsledku se obviňují všechny strany navzájem a místní úřad požaduje nazpět kompenzaci ve výši 20 milionů liber.
Nové lázně za nic neschovávají, soudobé materiály a formy se staví do přímé konfrontace s architekturou konce 18. století. Podle Grimshawa, který se na všechny nepříjemnosti snaží dívat s nadhledem, by se „lidé měli dívat spíše na architekturu. Až se spory vyřeší, bude tu dalších sto let stát komplex budov, které neslevily ze svého původního záměru a na něž mohou být obyvatelé pyšní.“
Více o historii - předešlé lázně musely být v roce 1978 uzavřeny z důvodu nálezu nebezpečné baterie v bazénu, kam byla vyplavena ze země jedním z pramenů. Pro nové lázně byl proveden nový vrt, který bezpečně prošel zamořenou vrstvou zeminy. Před tím, než se voda dostane do kontaktu s kůží, musí projít celou řadou procesů - filtrování přes písek, UV ozařování, ochlazování z původních 45°C na snesitelnějších 35° a přimísení velmi malé dávky chlóru, aby bakterie přinesené samotnými koupajícími byly spolehlivě zlikvidovány.
Nelehkým úkolem bylo již samotné získání stavebního povolení. Budoucí projekt měl totiž vzniknout v centru světového dědictví a zasahovat do čtyř památkově chráněných objektů. Předtím než Grimshaw vyhrál v roce 1997 veřejnou soutěž, tak neměl prakticky žádné zkušenosti s rekonstrukcemi historických budov. Z jeho dřívějších prací byla jen málo patrná snaha reagovat na městský kontext. Během své třicetileté praxe stavěl v městském centru jen zřídka. Většinu jeho realizací totiž představují průmyslové budovy na městské periferii. Zároveň šlo o prvním projekt, kdy Grimshaw na fasádě použil zdivo. Užití místního vápence mělo pomoci v lehčím začlenění stavby do okolí. Kamenem obložené stěny jsou však před nepříznivým počasím (a všudepřítomnými racky) chráněny hradbou ze skleněných tabulí. Větší ze dvou nově přidaných objektů má téměř kubický tvar a spočívá ve vzduchu na čtveřici sloupů (vzdáleně připomínajících Wrightovu administrativní budovu Johnson Wax ve Wisconsinu). Řada drobných kruhových oken interiér dostatečně prosvětluje, ale zároveň upírá jakékoli náznaky života uvnitř. Lázenští hosté jsou drženi v karanténě před vnějším světem. Formální čistota kvádru je doplněna druhým nově přidaným objemem ve tvaru válce s větracím komínem a kruhovým schodištěm uvnitř.
Skleněné bezrámové stěny mají sloužit jako jasná separační vrstva mezi novými zásahy a původní zástavbou, čímž se zároveň zbavují možnosti vést dialog s minulostí. Barevností obkladu se Grimshaw sice přiblížil okolním stavbám, ale způsobem použití kamene ve výsledku ztrácí tektonickou logiku.
Za 19 liber zde můžete na dvě hodiny vyzkoušet řadu různých bazénů a doprovodných atrakcí. Po horké vodě, parních místnostech, masáži a vysokohorském vzduchu na hosty v nejvyšším patře čeká venkovní bazén s úchvatným výhledem na staré město. Přes všechny nesnáze provázející tento projekt, nakonec každý návštěvník uzná, že to za ten výhled opravdu stálo.
Lázně v Bath jsou jedním ze čtyř Grimshawových “Miléniových projektů“ financovaných z veřejné loterie. Zakázka byla kanceláři svěřena v roce 1997 na základě mezinárodní soutěže, kterou obeslalo 130 účastníků.
Lázně leží v jihozápadní části starého města Bath a signalizují revitalizaci městské lázeňské čtvrti. Lázeňský komplex se skládá z novostavby – Nových královských lázní – a pěti dalších citlivě zrekonstruovaných budov: Křížové lázně (uvedeno na seznamu památek prvního stupně), Horké lázně (stupeň 2*), Hetling Building (stupeň 2), Bath Street 7-7a (stupeň 1) a Bath Street 8 (stupeň 1).
Až na výjimku samostatných Křížových lázní a Hetling Building (ležících na protilehlé straně k Bath Street) je celý komplex mezi sebou propojen.
Požadavky na nová lázeňská zařízení a parametry památkově chráněných staveb nevyhnutelně vedly k velmi integrovanému návrhu s přímou a těsnou souhrou mezi novým a starým. Rozdíl ve výškových úrovních stávajících domů byl vyřešen promyšleným rozdělením plánovaných úrovní a jasným vyjádřením spojovacích prostorů jako průhledných mostů otevírajících průhledy podél, přes a skrz celý komplex.
Aby bylo dosaženo pocitu soudržnosti, tak architekti při navrhování nových částí komplexu vybírali z úzké palety jednoduchých geometrických forem. Hra světla na těchto tvarech působí scénicky a vytváří iluze průsvitnosti a odlesku, světla a stínu, pevné hmoty a prázdnoty - stále se proměňující jako slunce na jižní fasádě. Propracovaný návrh architektonického osvětlení zajišťuje, aby tato hra mezi tvary, světlem a jeho odrazy pokračovala až do večera a noční dobu.
Vnější plášť stavby sleduje linii Bath Street. Lázeňská zařízení (tělocvičny, bazény a masážní místnosti) jsou ukryty za pláštěm v kamenné kostce samostatně stojící na čtyřech útlých sloupech. Velikost této kostky je přímo odvozena od sousedící budovy Horkých lázní, která byla navržena v roce 1775 Johnem Woodem a restaurována jako součást projektu nových lázní.
Architekti použili bohatou a rozmanitou paletu materiálů, kde 'současné' hmoty kontrastují s 'tradičními' (Bath Stone, žula, dřevo) a posilují tak hru světla na tvarech. Stavba je výrazně prosklená. Celistvosti transparentního pláště je dosaženo použitím bezrámového osazení skleněných tabulí. Užití kruhových skleněných čoček a průsvitných panelů zabezpečuje lázeňským hostům soukromí: propouští světlo hluboko do interiéru a přitom zabraňuje pohledům dovnitř.
Nové lázně za nic neschovávají, soudobé materiály a formy se staví do přímé konfrontace s architekturou konce 18. století. Podle Grimshawa, který se na všechny nepříjemnosti snaží dívat s nadhledem, by se „lidé měli dívat spíše na architekturu. Až se spory vyřeší, bude tu dalších sto let stát komplex budov, které neslevily ze svého původního záměru a na něž mohou být obyvatelé pyšní.“
Více o historii - předešlé lázně musely být v roce 1978 uzavřeny z důvodu nálezu nebezpečné baterie v bazénu, kam byla vyplavena ze země jedním z pramenů. Pro nové lázně byl proveden nový vrt, který bezpečně prošel zamořenou vrstvou zeminy. Před tím, než se voda dostane do kontaktu s kůží, musí projít celou řadou procesů - filtrování přes písek, UV ozařování, ochlazování z původních 45°C na snesitelnějších 35° a přimísení velmi malé dávky chlóru, aby bakterie přinesené samotnými koupajícími byly spolehlivě zlikvidovány.
Nelehkým úkolem bylo již samotné získání stavebního povolení. Budoucí projekt měl totiž vzniknout v centru světového dědictví a zasahovat do čtyř památkově chráněných objektů. Předtím než Grimshaw vyhrál v roce 1997 veřejnou soutěž, tak neměl prakticky žádné zkušenosti s rekonstrukcemi historických budov. Z jeho dřívějších prací byla jen málo patrná snaha reagovat na městský kontext. Během své třicetileté praxe stavěl v městském centru jen zřídka. Většinu jeho realizací totiž představují průmyslové budovy na městské periferii. Zároveň šlo o prvním projekt, kdy Grimshaw na fasádě použil zdivo. Užití místního vápence mělo pomoci v lehčím začlenění stavby do okolí. Kamenem obložené stěny jsou však před nepříznivým počasím (a všudepřítomnými racky) chráněny hradbou ze skleněných tabulí. Větší ze dvou nově přidaných objektů má téměř kubický tvar a spočívá ve vzduchu na čtveřici sloupů (vzdáleně připomínajících Wrightovu administrativní budovu Johnson Wax ve Wisconsinu). Řada drobných kruhových oken interiér dostatečně prosvětluje, ale zároveň upírá jakékoli náznaky života uvnitř. Lázenští hosté jsou drženi v karanténě před vnějším světem. Formální čistota kvádru je doplněna druhým nově přidaným objemem ve tvaru válce s větracím komínem a kruhovým schodištěm uvnitř.
Skleněné bezrámové stěny mají sloužit jako jasná separační vrstva mezi novými zásahy a původní zástavbou, čímž se zároveň zbavují možnosti vést dialog s minulostí. Barevností obkladu se Grimshaw sice přiblížil okolním stavbám, ale způsobem použití kamene ve výsledku ztrácí tektonickou logiku.
Za 19 liber zde můžete na dvě hodiny vyzkoušet řadu různých bazénů a doprovodných atrakcí. Po horké vodě, parních místnostech, masáži a vysokohorském vzduchu na hosty v nejvyšším patře čeká venkovní bazén s úchvatným výhledem na staré město. Přes všechny nesnáze provázející tento projekt, nakonec každý návštěvník uzná, že to za ten výhled opravdu stálo.
Lázně v Bath jsou jedním ze čtyř Grimshawových “Miléniových projektů“ financovaných z veřejné loterie. Zakázka byla kanceláři svěřena v roce 1997 na základě mezinárodní soutěže, kterou obeslalo 130 účastníků.
Lázně leží v jihozápadní části starého města Bath a signalizují revitalizaci městské lázeňské čtvrti. Lázeňský komplex se skládá z novostavby – Nových královských lázní – a pěti dalších citlivě zrekonstruovaných budov: Křížové lázně (uvedeno na seznamu památek prvního stupně), Horké lázně (stupeň 2*), Hetling Building (stupeň 2), Bath Street 7-7a (stupeň 1) a Bath Street 8 (stupeň 1).
Až na výjimku samostatných Křížových lázní a Hetling Building (ležících na protilehlé straně k Bath Street) je celý komplex mezi sebou propojen.
Požadavky na nová lázeňská zařízení a parametry památkově chráněných staveb nevyhnutelně vedly k velmi integrovanému návrhu s přímou a těsnou souhrou mezi novým a starým. Rozdíl ve výškových úrovních stávajících domů byl vyřešen promyšleným rozdělením plánovaných úrovní a jasným vyjádřením spojovacích prostorů jako průhledných mostů otevírajících průhledy podél, přes a skrz celý komplex.
Aby bylo dosaženo pocitu soudržnosti, tak architekti při navrhování nových částí komplexu vybírali z úzké palety jednoduchých geometrických forem. Hra světla na těchto tvarech působí scénicky a vytváří iluze průsvitnosti a odlesku, světla a stínu, pevné hmoty a prázdnoty - stále se proměňující jako slunce na jižní fasádě. Propracovaný návrh architektonického osvětlení zajišťuje, aby tato hra mezi tvary, světlem a jeho odrazy pokračovala až do večera a noční dobu.
Vnější plášť stavby sleduje linii Bath Street. Lázeňská zařízení (tělocvičny, bazény a masážní místnosti) jsou ukryty za pláštěm v kamenné kostce samostatně stojící na čtyřech útlých sloupech. Velikost této kostky je přímo odvozena od sousedící budovy Horkých lázní, která byla navržena v roce 1775 Johnem Woodem a restaurována jako součást projektu nových lázní.
Architekti použili bohatou a rozmanitou paletu materiálů, kde 'současné' hmoty kontrastují s 'tradičními' (Bath Stone, žula, dřevo) a posilují tak hru světla na tvarech. Stavba je výrazně prosklená. Celistvosti transparentního pláště je dosaženo použitím bezrámového osazení skleněných tabulí. Užití kruhových skleněných čoček a průsvitných panelů zabezpečuje lázeňským hostům soukromí: propouští světlo hluboko do interiéru a přitom zabraňuje pohledům dovnitř.
autorská zpráva
0 komentářů
přidat komentář
