The Lois & Richard Rosenthal Center for Contemporary Art
"Veřejné dvorana, kam může každý vstoupit, se nachází v samém centru města, a tak lidé, kteří jen procházejí okolo, mohou zajít dovnitř na kávu, jen tak se tu potloukat nebo vyjít po schodech a rychle si prohlédnou některou z výstav. Stavba je velmi přístupná. Není tak kompaktní. V přízemí a horních patrech je jistá míra transparentnosti. Nejde jen o to, jak budovu správně používat, ale také o to, jak jí procházet. Pokaždé, když začnete srovnávat vnitřní prostory, budete mít úplně jiný zážitek".
Contemporary Arts Center v Cincinnati je prvním projektem Zahy Hadid ve Spojených státech. Stojí v nevelkém městě někde uprostřed Ameriky, kde by jen málokdo očekával, že by Zaha Hadid mohla zrealizovat některý ze svých odvážných projektů. Nové muzeum nemělo být po vzoru ”Bilbao efektu“ lákadlem pro turisty do dalšího nudného města. CAC je nejčerstvější realizací z řady kvalitních projektů, které se zde v uplynulých letech zrodily. Pro místní univerzitní campus většinou stavěli zkušení američtí architekti: Michael Graves zde postavil Engineering Research Center (1995), Peter Eisenman Aronoff Center for Design and Art (1996), Frank Gehry Vontz Center for Molecular Studies (1999) a Thom Mayne Student Recreation Center (2005).
O muzeu
Původní název Contemporary Arts Center zněl Modern Art Society a byl založen v roce 1939. Patří mezi nejstarší instutuce ve Spojených státech zaměřených na soudobé výtvarné umění. V prvních letech své existence muzeum živořilo ve sklepě Cincinnati Art Museum. V šedesátých letech se přestěhovalo do centra, kde mělo svoje prostory nad lékárnou Walgreen's Drugstore. V roce 1995 se do čela muzea dostal Charles Desmarais, pod jehož rukama se instituce utěšeně rozrůstala, až jim začaly být prostory nad lékárnou malé. Výbor, který vedl Richard Rosenthal (věnoval ze svých vlastních prostředků nemalou částku na realizaci muzea), se proto rozhodl postavit po dlouhých 64 letech vlastní budovu, která bude poskytovat místo pro krátkodobé výstavy, instalace a různá představení. Nepočítalo se s žádnou trvalou sbírkou. Do úzšího výběru se dostaly projekty Bernarda Tschumi, Daniela Libeskinda a Zaha Hadid. Charles Desmarais o Hadid řekl: "Ona má opravdové porozumění pro svět současného umění a také pro to, čeho se sami snažíme dosáhnout." (dostat centrum na mapu světové architektury). Její soutěžní projekt bylo velmi složité pochopit. Šlo o jakousi řadu vznášejících se hmot v prostoru. Klient však při výběru projevil velkou dávku nadhledu a osvícení. Zaha Hadid předvedla při realizaci velkou míru flexibilnosti a citlivosti. Výsledkem je proto velkolepá stavba oživují celé centrum města.
Městský koberec
Aby se přilákaly proudy pěších z okolí dovnitř budovy a vytvořil se pocit dynamického veřejného prostoru, tak byly vchod, lobby a komunikační oblast muzea navrženy jako "městský koberec." Ten začíná na rohu Walnut a Sixth, kde se křivky pozvolna zvedají ze země a vstupují do budovy, transformují se do zadní stěny. Jak se tento "městský koberec" převrací a roste, tak navádí návštěvníky nahoru po zavěšené rampě přes celou délku vstupní haly. Rampa z mezaninu pokračuje až pronikne do zadní betonové stěny a na druhé straně skončí u vstupu do galerie.
Skládačka
Narozdíl od "městského koberce", který tvoří řada leštěných zvlněných povrchů, jsou galerie vyjádřeny tak, jako by byly vyřezány z jednotlivých kusů betonu a volně se vznášely nad vstupní dvoranou. Výstavní prostory se ve svých tvarech i rozměrech liší, aby vyhovovaly široké paletě měřítek a materiálů používaných v současném uměni. Díky rampovému schodišti proplétajícímu se úzkou štěrbinou v zadní části stavby, jsou vstupy do galerií nepředvídatelné. Galerijní místnostni do sebe zapadají jako prostorové puzzle tvořené z pevných objemů a prázdných prostorů.
Kůže/socha
Umístění stavby na nároží vedlo k vytvoření dvou různých, vzájemně se však doplňujících, fasád. Jižní fasáda, podél Šesté ulice, vytváří zvlněnou průhlednou kůži skrz niž mohou kolemjdoucí vidět život uvnitř centra. Podél této strany jsou umístěny kanceláře s příjemným denním osvětlením a zajímavými výhledy na město. Hemžení v kancelářích fasádu oživuje. Východní fasáda podél Walnut Street vyznívá jako obří sochařský reliéf, který je otiskem vnitřních prostorů galerie.
Zaha Hadid
Contemporary Arts Center v Cincinnati je prvním projektem Zahy Hadid ve Spojených státech. Stojí v nevelkém městě někde uprostřed Ameriky, kde by jen málokdo očekával, že by Zaha Hadid mohla zrealizovat některý ze svých odvážných projektů. Nové muzeum nemělo být po vzoru ”Bilbao efektu“ lákadlem pro turisty do dalšího nudného města. CAC je nejčerstvější realizací z řady kvalitních projektů, které se zde v uplynulých letech zrodily. Pro místní univerzitní campus většinou stavěli zkušení američtí architekti: Michael Graves zde postavil Engineering Research Center (1995), Peter Eisenman Aronoff Center for Design and Art (1996), Frank Gehry Vontz Center for Molecular Studies (1999) a Thom Mayne Student Recreation Center (2005).
O muzeu
Původní název Contemporary Arts Center zněl Modern Art Society a byl založen v roce 1939. Patří mezi nejstarší instutuce ve Spojených státech zaměřených na soudobé výtvarné umění. V prvních letech své existence muzeum živořilo ve sklepě Cincinnati Art Museum. V šedesátých letech se přestěhovalo do centra, kde mělo svoje prostory nad lékárnou Walgreen's Drugstore. V roce 1995 se do čela muzea dostal Charles Desmarais, pod jehož rukama se instituce utěšeně rozrůstala, až jim začaly být prostory nad lékárnou malé. Výbor, který vedl Richard Rosenthal (věnoval ze svých vlastních prostředků nemalou částku na realizaci muzea), se proto rozhodl postavit po dlouhých 64 letech vlastní budovu, která bude poskytovat místo pro krátkodobé výstavy, instalace a různá představení. Nepočítalo se s žádnou trvalou sbírkou. Do úzšího výběru se dostaly projekty Bernarda Tschumi, Daniela Libeskinda a Zaha Hadid. Charles Desmarais o Hadid řekl: "Ona má opravdové porozumění pro svět současného umění a také pro to, čeho se sami snažíme dosáhnout." (dostat centrum na mapu světové architektury). Její soutěžní projekt bylo velmi složité pochopit. Šlo o jakousi řadu vznášejících se hmot v prostoru. Klient však při výběru projevil velkou dávku nadhledu a osvícení. Zaha Hadid předvedla při realizaci velkou míru flexibilnosti a citlivosti. Výsledkem je proto velkolepá stavba oživují celé centrum města.
Městský koberec
Aby se přilákaly proudy pěších z okolí dovnitř budovy a vytvořil se pocit dynamického veřejného prostoru, tak byly vchod, lobby a komunikační oblast muzea navrženy jako "městský koberec." Ten začíná na rohu Walnut a Sixth, kde se křivky pozvolna zvedají ze země a vstupují do budovy, transformují se do zadní stěny. Jak se tento "městský koberec" převrací a roste, tak navádí návštěvníky nahoru po zavěšené rampě přes celou délku vstupní haly. Rampa z mezaninu pokračuje až pronikne do zadní betonové stěny a na druhé straně skončí u vstupu do galerie.
Skládačka
Narozdíl od "městského koberce", který tvoří řada leštěných zvlněných povrchů, jsou galerie vyjádřeny tak, jako by byly vyřezány z jednotlivých kusů betonu a volně se vznášely nad vstupní dvoranou. Výstavní prostory se ve svých tvarech i rozměrech liší, aby vyhovovaly široké paletě měřítek a materiálů používaných v současném uměni. Díky rampovému schodišti proplétajícímu se úzkou štěrbinou v zadní části stavby, jsou vstupy do galerií nepředvídatelné. Galerijní místnostni do sebe zapadají jako prostorové puzzle tvořené z pevných objemů a prázdných prostorů.
Kůže/socha
Umístění stavby na nároží vedlo k vytvoření dvou různých, vzájemně se však doplňujících, fasád. Jižní fasáda, podél Šesté ulice, vytváří zvlněnou průhlednou kůži skrz niž mohou kolemjdoucí vidět život uvnitř centra. Podél této strany jsou umístěny kanceláře s příjemným denním osvětlením a zajímavými výhledy na město. Hemžení v kancelářích fasádu oživuje. Východní fasáda podél Walnut Street vyznívá jako obří sochařský reliéf, který je otiskem vnitřních prostorů galerie.
0 komentářů
přidat komentář
