Tate Modern

V současné době by se stěží našel investor, který by byl ochoten financovat novostavbu výstavní místnosti tak úctyhodných rozměrů, jakou je turbínová hala New Tate Gallery. Od slavnostního otevření bylo pro umělce výzvou adekvátně se zhostit prostoru, což se úspěšně podařilo teprve loni, kdy Anish Kapoor s Cecilem Balmondem vyplnil dílem nazvaným Marsyas bezezbytku hlavní výstavní sál. Potenciál londýnských historických staveb se zdá být nevyčerpatelný, proto se můžeme brzy těšit na přestavbu Battersea Power Station od Sira Nicholase Grimshawa, která je po stránce objemu třikrát větší než nedaleká Tate. (pš)

New Tate Gallery představovala výzvu vytvořit hybrid tradicí od art deca po supermodernismus, současnou budovu pro každého, pro jedenadvacáté století. Spíš než usilovat o potlačení fyzického náboje cihlové budovy Bankside, která působí jako skalní masiv, bylo naším záměrem ji akceptovat a naopak posílit. Podobně jako v aikidu, kde se snažíte využít protivníkovy síly a postavy ve svůj vlastní prospěch. Ale nejde o boj, jde o to, vzít si všechnu energii a zpracovat ji neočekávaným a novým způsobem.
Historie. Pozemek o rozloze 3,43 hektaru leží na jižním břehu Temže naproti katedrále sv. Pavla. Elektrárna, kterou v letech 1947-63 postavil Giles Gilbert Scott, byla založena na třech paralelních prostorových plánech: každý měl svou vlastní funkci. Kotelna byla situována k severnímu průčelí směrem k Temži, obrovské turbíny byly umístěny ve středu budovy a měnírna ležela v jižní části objektu. Elektrárna fungovala do roku 1982.
Prostor. V budově jsou tři patra výstavních prostor, která nejsou nijak hierarchizovaná - hlavní prostor pro rozměrná díla či sály pro menší artefakty nebyly plánovány. Každý z výstavních prostorů je minimálně 5 metrů vysoký a žádný není stejný ani rozměry, ani proporcemi. Galerie v pátém patře je dvakrát vyšší než ve třetím. Tato vertikální místnost svými "dramatickými" dimenzemi nabízí nejen unaveným návštěvníkům vzrušující zážitek, ale v rámci celého muzea i nebývalý instalační potenciál.
Světlo je rozhodujícím faktorem pro vnímání uměleckých děl. V každé místnosti je poněkud jiné, pohybuje se mezi denním, umělým, či v kombinaci obou. Přirozené osvětlení sálů se proměňuje v závislosti na ročním období i denní době. Povrchy podlah a zdí byly vytvořeny tak, aby umožňovaly přímý kontakt mezi obrovskými okny a galeriemi a přirozené propojení interiérů s exteriérem. V pátém patře mohou návštěvníci sledovat panorama Londýna.
Řešení. Ačkoliv se jednotlivé sály liší v rozměrech, v zásadě jsou vždy stejné - přehledné pravoúhlé místnosti. Výhled na Londýn je samozřejmě úchvatný, ale spektakulární a neobvyklý znamená také naprostou přítomnost architektonických měřítek, jež vytváří dojem samozřejmosti. Mezi zdmi, podlahami a stropem není žádné spojení. Stropy jsou nevýrazné a nevyjádřené, dubové podlahy neošetřené. Mřížky ventilace jsou koncipovány tak, aby působily jako součást původní elektrárny. Celkově šlo o navození dojmu, jakoby zde výstavní prostory byly odedávna, stejně jako cihlové stěny, komín nebo turbínová hala.
Prostranství u severního vstupu. Severní vchod představuje více než pouhou zónu s pasáží. Pásy šikmého stropu jdou mezi dvěma mohutnými hmotami: na jedné straně cihlovou věží a na druhé turbínovou halou. Skleněný paprsek eskalátoru je světelným tělesem, které zaplavuje podlahu i strop, podobně jako paprsek na stropě muzea a v oknech turbínové haly.
Rampa je jednou z hlavních architektonických změn využitých při rekonverzi této průmyslové budovy. Není pouze vstupem, ale funguje i jako významný orientační bod a místo schůzek návštěvníků, stejně jako věž na severu a brána na jihu, které budou otevřeny v další fázi výstavby. Rampa jako základní topos stavby zavádí návštěvníka do turbínové haly, ležící pod úrovní Temže. Spojnicí mezi vnějškem a vnitřkem tvoří právě turbínová hala. Nová fasáda muzea vyrůstá vlevo a strukturuje interiér do jednoduchých prvků: vstup, obchod, kavárna, auditorium, výstavní, výukové a další prostory. Fasáda na protější straně není v současné době průhledná, místností za ní budou zpřístupněny v další fázi výstavby.
Komín hrál v původním využití stavby důležitou roli. Masivní struktura 93 metrů vysokého komína situovaného ke kotelně se jakoby odděluje od zbytku budovy a v další fázi výstavby bude komín přeměněn na vyhlídkovou věž se dvěma výtahy uvnitř.