Štencův dům

V duchu geometrické moderny
Dům nakladatele uměleckých publikací Jana Štence v Praze v Salvátorské ulici na Starém městě je jednou z prvních pražských moderních staveb. Jeho autorem je Otakar Novotný, žák Jana Kotěry.
Už v prvních realizacích Otakara Novotného je patrný přímý Kotěrův vliv, zejména v důsledném naplňování tezí o účelnosti a konstruktivnosti. Připomeňme v této souvislosti, že Novotný se coby řídící architekt Kotěrovy architektonické kanceláře podílel například na realizaci Okresního domu v Hradci Králové.
V roce 1905 se mladý architekt Novotný profesně osamostatňuje. Cesta do Holandska v roce 1908 byla pro jeho práci silným impulzem, jak je patrné na jeho celoživotní oblibě režné cihlové stavby. Až do první světové války se u Novotného tato silná inspirace kromě stěžejního díla tohoto období – Štencova domu (1909-11) – projevuje i v dalších jeho návrzích, například v sokolovnách v Holicích a v Rakovníku (1910-11), vile v Benešově (1912) nebo Sequensově domě pod Vyšehradem.

Zásady Otakara Novotného
V této skupině staveb z raného období Novotný kombinuje Kotěrův geometrický styl chápající budovu jako tektonický organismus se střídmostí holandské protestantské architektury dovedené téměř do krajnosti. V nadcházejícím období druhé dekády minulého století architekti postupně opouštěli principy hlásané Janem Kotěrou. K programu „kubistické revoluce“ se Novotný hlásil jen s jistými výhradami, jak ostatně jasně vyplývá i z jeho publikovaných studií, ve kterých neopouští racionalistická východiska. Krátké období, kdy se s kubismem vyrovnává, reprezentované například známými učitelskými domy na Starém Městě (1913-14), je každopádně velmi zajímavé nejen z hlediska sledování vývoje individuálního stylu Novotného, ale především svou osobitou, zdrženlivou polohou. Ve 20. letech se do Novotného stylu opět vrací holandská východiska, jak je vidět na purismem ovlivněných realizacích, například Špálově vile na Ořechovce v Praze.
Historik umění Jaromír Pečírka mluví o Otakaru Novotném jako o „mluvčím celé jedné generace“. Má přitom na mysli především jeho „myšlení beroucí odpovědnost za celé kolektivy“ – k významu Novotného totiž vedle jeho dlouholeté pedagogické praxe na pražské „umprumce“ patří i to, že byl od roku 1920 předsedou spolku výtvarných umělců Mánes. Právě v reprezentativní budově SVU Mánes na Jiráskově nábřeží se symbolicky završuje Novotného stavební činnost. Dodejme jen, že i návrhy zralého období Otakara Novotného, které zůstávají nerealizované, svědčí o jeho hluboce zakořeněných zásadách, stylu a jisté rezervovanosti vůči programovým vlivům funkcionalizmu a konstruktivizmu.

Grafický ústav Štenc
Návrh Štencova grafického závodu, silně ovlivněný holandskou architekturou a teorií geometrických zákonitostí H. P. Berlaga byl dokončen na podzim roku 1911. Budova, která bývá někdy pro svou dispozici označována jako „dvojdům“, nese už všechny znaky Novotného projevu, ze kterého v duchu racionalistické moderny mizí veškerý efektní dekor.
Novotný své přesvědčení, že účelem architektury je soustředit se na to podstatné, na účel stavby, jímž je přirozeně dán její půdorys, formuluje ve svém článku Tvoření formy v architektuře (1912): „Jedná se tedy o zproštění formy všeho zbytečného a o redukování na tvar nejjednodušší, nejjasnější, nejvýraznější. Takový tvar možno teprve nazvati dobrým. To jest jedině správný postup a důkaz zároveň, že správná forma jednoduchá je nejsnadněji dosažitelná.“
Podélné průčelí domu je skutečným zážitkem, nechává plně vyznít přirozený charakter materiálu a umírněný geometrický dekor. Plocha je obložena červenými lícovkami a rozdělena do dvou samostatných úseků. V přízemí vytvořil architekt kontrastní rámce z bílých polévaných cihel. Harmonické působení fasády zaujme i tím, že uplatňuje odlišné rozvržení okenních otvorů v různých patrech. Interiér závodu je pozoruhodný už od střízlivě pojednané vstupní haly. Na svou dobu měl velmi vyspělé technické zázemí, pozoruhodné byly zejména pracovny grafiků zastřešené skleněnou válcovitou střechou nebo reprezentativní pracovna Jana Štence, kterou O. Novotný navrhl včetně nábytku.
Představu o činnosti někdejšího grafického závodu Štenc, činného zhruba v letech 1910–1950, lze získat návštěvou současného archivu sídlícího přímo ve Štencově domě, jehož fond byl vybudován průběžným ukládáním podkladů pro tiskové reprodukce uměleckých děl všeho druhu. Archiv obsahující na sedmdesát tisíc kusů skleněných negativů dokumentuje kromě moderního výtvarného umění také pražskou architekturu počátků 20. století.