Sportoviště pro Jihamerické hry 2010

foto: © Sergio Gomez

Sportoviště, které mění město
Projekt čtyř sportovišť (na košíkovou, volejbal, zápas a gymnastiku) pro IX Jihoamerické sportovní hry byl vítězným návrhem autorů Giancarlo Mazzanti a Felipe Mesa v mezinárodní architektonicko-urbanistické soutěži organizované městem Medellín a kolumbijským spolkem architektů v kraji Antioquia.
“Projekt byl navržen jako nová modulace terénu v ůdolí Valle de Aburrá, které se rozkládá mezi vrcholky Nutibara a El Volador. Nová architektonická “topografie” je velmi originální. Z dálky působí abstraktním slavnostním dojmem a vnitřní prostory jsou díky pohyblivé střešní konstrukci pouze slabě osvětleny, což je pro takováto sportoviště příznivé,” vysvětlují architekti projektu.
Tento návrh sportovních hal pracuje komplexně zároveň jak s interiérem budov tak s otevřeným veřejným prostorem.
Všechny čtyři sportovní arény fungují na sobě nezávisle, ale z urbanistického hlediska se chovají jako jedna velká jednotka s veřejnými prostory mezi sebou.
Projekt navazuje na stávající městskou strukturu tím, že respektuje polohu sportoviště Iván de Bedout a navazuje na něj nejen vizuelně. Od hlavní silnice vede pěší zona směrem k novému sportovnímu centru Atanasio Girardot. Vznik čtyř nových vzájemně propojených trojúhelníkových náměstí obohatilo veřejný prostor pěší zóny kolem silnice a přispělo tak ke společenskému a sportovnímu propojení a plynulému pohybu chodců kolem všech budov.
Konečný tvar budov vychází z modulární ocelové konstrukce. Konstrukce zastřešení je tvořena zdvojenými ocelovými vazníky v základním modulu osmi metrů.
Každý vazník je podporována na svých koncích třemi ocelovými sloupy umístěnými za tribunou po obvodu každého sportoviště.
Sloupová konstrukce umožňuje světlé výšky 65 i 85 metrů, které zakrývají současně hřiště, divácké tribuny i obslužné prostory. Mezi střešními pásy jsou navrženy dešťové žlaby, jejichž polykarbonátové okraje propouští slabé světlo do interiéru.
Vazníky jsou vyztuženy a montovány na místě pomocí jednoduchých jeřábů, což byl nejjednodušší a nejefektivnější způsob montáže prefabrikovaných ocelových prvků v této zemi.
Ocelová konstrukce je překryta vlákno-cementovými deskami, přes které je natažena PVC membrána v tritónovém zeleném provedení. Konstrukce diváckých tribun je z vyztuženého pohledového betonu. Každé sportoviště má výšku zastřešení adekvátně k provozovanému sportu.
Bioklimatický návrh vytváří vhodné vnitřní teplotní mikroklima, kdy chrání před Sluncem během dne a umožňuje přirozenou ventilaci interiéru. Tvar i dispozice budov vytváří s ohledem na směr severojižních převládajících větrů místa s vysokým a nízkým tlakem.
Tento tlakový rozdíl generuje pohyby větru, který proniká čtyřmi propustnými fasádami a vychází střešními otvory (zakrytými plechovými krytkami v obslužných žlabech).
Jedním z nejzajímavějších prvků projektu je jeho univerzálnost a jeho dopad na okolní společenský život. Nové budovy působí během sportovních her jako samostatné jednotky, které budou využívány pro veřejnost i během jiných nejen sportovních událostí.
Nové sportovní haly byly nepochybně velkým lákadlem pro návštěvu IX Jihoamerických sportovních her konaných v kolumbijském městě Medellín. Architektonický výraz vytvářející novou topografii místa přeměnil část této městské struktury.