Škola Leutschenbach

Pregnantní skleněná kostka s odhalenou ocelovou konstrukcí
Škola v Leutschenbach je největší školní stavbou v Curychu: výrazná skleněná kostka nesená viditelnou ocelovou konstrukcí členěnou úzkými pásy mezipodlažních desek a zakončená dokola prosklenou tělocvičnou. Na rozdíl do horizontálního rozvržení mnoha školních staveb jsou zde jednotlivé místnosti poskládány na sebe do jednoho kompaktního celku, což zmenšilo zastavěnou plochu ve prospěch školního parku.
Stejně tak neobvyklý a inovativní jako hmota stavby je také prostorový koncept, nosná konstrukce i zvolené materiály. Curyšský architekt Christian Kerez vyvinul půdorysné schéma bez zbytečných chodeb: ve třech podlažích uspořádal třídy z obou stran kolem centrálního schodiště. Křížící se schodiště vedou na velkorysé podesty, které slouží jako společenské zóny. Kolem fasády obíhají únikové balkony, které mohou být také využívány k výuce.
Namísto mohutných stěn rozděluje učebny a centrální části translucentní sklo osazené do profilů. Lesknoucí se průsvitné stěny oddělují místnosti akusticky, ale zároveň umožňují lehké optické spojení: denní světlo proudí hluboko dovnitř stavby a současně vrhá stíny studentů na sklo. Výukové i společné prostory osvětlované ze všech stran se světlou výškou 3,60 m působí spíše jako ateliéry než standardní třídy. Zvolené materiály - pohledový beton a sklo - tento dojem ještě zesilují.
Stejně jako byl redukován a cizelován výběr materiálů, tak je rozčleněn i objem stavby. Christian Kerez vytvořil napínavou dramaturgii nízkého vstupního podlaží se školní jídelnou a žákovským klubem přes podlaží s učebnami až po čtvrté patro s aulou, knihovnou, sborovnou a překvapivým prostorem v nejvyšším podlaží se světlou výškou 7 metrů – dvěma tělocvičnami s panoramatickými pohledy jako z vyhlídkové plošiny.
Vnější nosnou konstrukci tělocvičny tvoří obíhající příhradový nosník s výškou přes celé patro. Druhou rozměrnou nosnou konstrukci tvoří tři podlaží výukových prostorů. Celá konstrukce je dalšími příhradovými prvky přenášena na šest »trojnožkových« ocelových podpor v přízemí, podobně jako je tomu u klasického stolu. Jako »stolní deska« zde slouží čtvrté podlaží, z něhož jsou zavěšeny příčné nosníky výukového traktu. Na něm také leží tělocvična.
Ocelovou konstrukci vyztužuje železobetonový žebírkový strop, do něhož jsou začleněny veškeré rozvody. Neobvyklá nosná konstrukce, která vytváří soulad s architektonicko-prostorovým konceptem, byla navržena společně s Josefem Schartzem, s nímž Christian Kerez předtím spolupracoval na projektu obytného domu na Forsterstrasse v Curychu. Již během stavby přitahovala tato velkorysá a inovativní škola pozornost budoucích 400 žáků, architektů, inženýrů, pedagogů i sousedů. Škola v nově vznikající obytné a kancelářské čtvrti Leutschenbach je také symbolem významu školní instituce ve společenství města.