Schaulager®
V Seattle jsem zjistil, že existují lidé, pro něž otázka peněz už nehraje žádnou roli. Peníze si vydělají spekulacemi, tvrdou prací nebo je jednoduše zdědí. Když se peněz sami nabaží, tak začnou mít jiné než materiální touhy a potřeby. V Basileji se takoví lidé kumulují. Mají slabost pro umění a je to po celém městě znát. Posledním přírůstkem do rodiny basilejských museí je Schaulager®. Architekti byli osloveni dědičkou farmaceutické firmy Roche k vybudování skladu pro svoje sbírky. Ti se s hravostí sobě vlastní pustili do úkolu. Předefinovali zadání a vymysleli nový hybrid museální stavby.
Hliněná kostka stála nepředstavitelných 80 milionů franků (FOG by přišel 3-4x dráž). Autorům nemohu odpustit formální domeček při vstupu do musea. Oceňuji optické klamy vnitřní dispozice, experimentování s materiály a formou. I po stránce konstrukční učinili Herzog s de Meuronem další krok do architektonického nebe.
Historie nadace
Za zrodem Schaulageru® stojí dvě nadace: Emanuel Hoffmann-Stiftung a Laurenz-Stiftung. Nadace Emanuela Hoffmanna byla založena v roce 1933 jeho ženou Majou Hoffmann-Stehlin, později Maja Sacher (1896-1989) jako památku na svého manžela, který tragicky zahynul při autonehodě. Druhá nadace má podstatně kratší tradici než sedmdesátiletá Nadace Emanuela Hoffmanna. Byla založena v listopadu 1999 dcerou Maji Sacher, Majou Oeri s ideou Schaulager® zrealizovat a pojmenována byla podle předčasně zesnulého syna zakladatelky. Zatímco se EHS zabývá sbíráním a zprostředkováním uměleckých předmětů, LS dává prostředky na zařízení, koncepci a provoz Schaulageru®. Financuje také umělecko-historické semináře na Basilejské universitě.
Maja Hoffmann (později Sacher) byla ve své době napřed, protože myslela současně a radikálně. Poté, co si zřídila sbírku dnešní klasické moderny jako Picasso, Ernst, Arp, Braque, Dali nebo Klee, upřela svoji sběratelskou činnost do současné umělců a nastavila tak vysoký sběratelský standart. Roku 1948 byl zakoupen jeden z rozměrných mobilů Alexandra Caldery, jednalo se o první dílo amerického umělce zakoupené v poválečném období do evropského musea. Zájem Maji Sacher se neupíral pouze do Ameriky: v padesátých letech se spíš obracela na "Ecole de Paris" a tamní umělečtí přátelé se těšili její důvěře. Legendární výstava "When Attitudes become Form", která se konala roku 1969 v bernské Kunsthalle,
Nová typologie
Ve světě Just-in-time je skladování luxusem. Zadání Laurenz-Stiftung znělo: vytvořit instituci nového druhu, kde by mohly být zpřístupněny části sbírek Emanuel-Hoffmann-Stiftung, které jsou veřejnosti v museích běžně nepřístupné. Hlavní požadavky byly kladeny na optimální prostředí ke konzervování uměleckých předmětů a v omezené míře jejich vystavování. Přesně stanovený program zadavatele však zatím nebyl nikde realizován. Harry Gugger z H&deM říká: "Neměli jsme žádné pojetí, co je to Schaulager®. Původně jsme chtěli vytvořit velkou plochu pro sochy a obří stěnu pro obrazy, ale to nefungovalo. Potom jsme vycházeli z klasického skladu, kterému jsme naočkovali rozměry našeho programu." O obyčejný sklad ve velkém měřítku se však nejedná. Vstupní domek se sedlovou střechou je prázdný. O informace dění uvnitř se starají dvě LED-obrazovky o rozměrech 6x8 m. Vnější slupka má rozměry 70x70x20 m a to se nepočítá více než desetimetrové zahrabání do země. Harry Gugger dále vysvětluje: "Vnější forma vznikla z pedantského dodržení předpisů odstupů stavby od hranice pozemku." Budova byla postavena na pravoúhlé struktuře. Zadní část Schaulageru® se tváří jako obyčejný kvádr. Venkovní stěny jsou pokryty vytěženou zeminou ("Erdwand"). Z provozních podmínek vyplynulo že má Schaulager® jen velmi málo oken. Vstup pro veřejnost do musejní části je skleněnou trhlinou. Za ní je zvlněná nika (další z pionýrských počinů) s knihkupectvím, pokladnou a kavárnou, odkud je skrz skleněnou stěnu vidět do zásobovací zóny. Mimoto je návštěvníkům umožněn pohled do pracoven restaurátorů a badatelů.
What´s NEXt ?
Po retrospektivní výstavě Dietera Rotha bude Schaulager® hostit výstavu o architektech H&deM, kterou připravila kanadská CCA Montreal (s obsáhlým katalogem Naturgeschichte) a přespříští rok velkou výstavu Jeffa Walla.
Hliněná kostka stála nepředstavitelných 80 milionů franků (FOG by přišel 3-4x dráž). Autorům nemohu odpustit formální domeček při vstupu do musea. Oceňuji optické klamy vnitřní dispozice, experimentování s materiály a formou. I po stránce konstrukční učinili Herzog s de Meuronem další krok do architektonického nebe.
Petr Šmídek
Historie nadace
Za zrodem Schaulageru® stojí dvě nadace: Emanuel Hoffmann-Stiftung a Laurenz-Stiftung. Nadace Emanuela Hoffmanna byla založena v roce 1933 jeho ženou Majou Hoffmann-Stehlin, později Maja Sacher (1896-1989) jako památku na svého manžela, který tragicky zahynul při autonehodě. Druhá nadace má podstatně kratší tradici než sedmdesátiletá Nadace Emanuela Hoffmanna. Byla založena v listopadu 1999 dcerou Maji Sacher, Majou Oeri s ideou Schaulager® zrealizovat a pojmenována byla podle předčasně zesnulého syna zakladatelky. Zatímco se EHS zabývá sbíráním a zprostředkováním uměleckých předmětů, LS dává prostředky na zařízení, koncepci a provoz Schaulageru®. Financuje také umělecko-historické semináře na Basilejské universitě.
Maja Hoffmann (později Sacher) byla ve své době napřed, protože myslela současně a radikálně. Poté, co si zřídila sbírku dnešní klasické moderny jako Picasso, Ernst, Arp, Braque, Dali nebo Klee, upřela svoji sběratelskou činnost do současné umělců a nastavila tak vysoký sběratelský standart. Roku 1948 byl zakoupen jeden z rozměrných mobilů Alexandra Caldery, jednalo se o první dílo amerického umělce zakoupené v poválečném období do evropského musea. Zájem Maji Sacher se neupíral pouze do Ameriky: v padesátých letech se spíš obracela na "Ecole de Paris" a tamní umělečtí přátelé se těšili její důvěře. Legendární výstava "When Attitudes become Form", která se konala roku 1969 v bernské Kunsthalle,
Nová typologie
Ve světě Just-in-time je skladování luxusem. Zadání Laurenz-Stiftung znělo: vytvořit instituci nového druhu, kde by mohly být zpřístupněny části sbírek Emanuel-Hoffmann-Stiftung, které jsou veřejnosti v museích běžně nepřístupné. Hlavní požadavky byly kladeny na optimální prostředí ke konzervování uměleckých předmětů a v omezené míře jejich vystavování. Přesně stanovený program zadavatele však zatím nebyl nikde realizován. Harry Gugger z H&deM říká: "Neměli jsme žádné pojetí, co je to Schaulager®. Původně jsme chtěli vytvořit velkou plochu pro sochy a obří stěnu pro obrazy, ale to nefungovalo. Potom jsme vycházeli z klasického skladu, kterému jsme naočkovali rozměry našeho programu." O obyčejný sklad ve velkém měřítku se však nejedná. Vstupní domek se sedlovou střechou je prázdný. O informace dění uvnitř se starají dvě LED-obrazovky o rozměrech 6x8 m. Vnější slupka má rozměry 70x70x20 m a to se nepočítá více než desetimetrové zahrabání do země. Harry Gugger dále vysvětluje: "Vnější forma vznikla z pedantského dodržení předpisů odstupů stavby od hranice pozemku." Budova byla postavena na pravoúhlé struktuře. Zadní část Schaulageru® se tváří jako obyčejný kvádr. Venkovní stěny jsou pokryty vytěženou zeminou ("Erdwand"). Z provozních podmínek vyplynulo že má Schaulager® jen velmi málo oken. Vstup pro veřejnost do musejní části je skleněnou trhlinou. Za ní je zvlněná nika (další z pionýrských počinů) s knihkupectvím, pokladnou a kavárnou, odkud je skrz skleněnou stěnu vidět do zásobovací zóny. Mimoto je návštěvníkům umožněn pohled do pracoven restaurátorů a badatelů.
What´s NEXt ?
Po retrospektivní výstavě Dietera Rotha bude Schaulager® hostit výstavu o architektech H&deM, kterou připravila kanadská CCA Montreal (s obsáhlým katalogem Naturgeschichte) a přespříští rok velkou výstavu Jeffa Walla.
0 komentářů
přidat komentář
