CDAN – Centro de Arte y Naturaleza

Budova sloužící CDAN byla navržena architektem Rafael Moneo Vallés jako vlnkovitý tekoucí tvar dominující okolní scenérii, který je doprovázen sérií komplementárních struktur narušujících a fragmentujících obvod tohoto autonomního objemu. Svým vzhledem poněkud barokní a uvolněná stavba nás vede k představám, že nepředjímatelná forma vznikla postupnou erozí terénu, tak jak to lze vidět například u Mallos de Riglos a Salto de Roldán. Tyto dva úkazy jsou výrazným rysem krajiny v okolí Huesca. Architektovi, který usiloval nezasahovat příliš do krajiny, ale naopak integrovat do ní svoji práci, posloužily tyto skalisté útvary jako zdroj inspirace.
Stavba je navíc zapuštěna do terénu a použitý materiál se pokouší napodobit své okolí. Jednoduchost, textura a barevnost konstrukce jsou zamýšleny tak, aby se co nejdříve přizpůsobily přírodě jako podstaty samotné architektury.
Stavba, vnímána jako obytný prostor otevřený městu Huesca a návštěvníkům, usiluje o to, vytvořit místo pro umění a přírodu. Na místě nakonec vznikla stavba, která v sobě zahrnuje stávající služby, dům, ateliér (navržený García de Paredes) a zahradu José Beulas a Maria Sarrate (malíře a jeho ženy) spojující vše do objektu CDAN – souboru samostatných struktur, které budou utvářet rozšíření veřejného prostoru, městské zahrady.



José Beulas, ryzí představitel malířství v Huesca, byl přesvědčen, že krajinomalba je způsob vytváření svého vlastního prostoru. Těmito rozvahami o aragonských polích přenesených na plátno strávil většinu svého života. Krajina se stala nejdůležitějším aspektem při projektování nadace nesoucí umělcovo jméno a střežící poklady jeho odkazu. Novostavba je umístěna v pěstěné zahradě rýhované zavlažovacími strouhami, na pozemku sousedícím s domem a umělcovým ateliérem. Touha zachovat atmosféru, v níž Beulas žil, vedla k zachování starých cest, zavlažovacích kanálů a konstrukcí, splynutí nového s daným kontextem.
Pro nový zvlněný objem se nabízí inspirace v nedalekém skalnatém odkryvu známým jako Mallos de Riglos. Jakoby nově zrozený masiv vystupuje s nádrže/jámy sloužící m.j. také ke sběru dešťové vody a dává stavbě jistý ostrovní charakter. Vlnitý tvar je doplněn řadou kousků sloužících dalším částem z programu stavby – prostory pro dočasné výstavy, administrativní část, sklad, kavárna, obchod a šatna s toaletami – pomáhajícím dotvářet prolomený a fragmentovaný obvod a zdůrazňující váhu hlavního objemu. Zbytek stavebního programu je ukryt pod zem. Do suterénu jsou umístěny archivy, doplňkové výstavní prostory. Servisní provozy jsou umístěny ještě o patro níž.
Hlavní výstavní prostor, umístěný 2,45 metru pod úroveň ulice, je ohraničený konkávními a konvexními liniemi, což je v kontrastu s pravoúhlým systémem druhotného dělení vnitřku. Přístup je po sestupné rampě lemované dvěma vlnícími se zdmi. Charakteristickým rysem hlavního sálu je prosvětlený strop tvořený systémem samonosných nosníků nesoucími pouze prosklenou střechu filtrující sluneční světlo. Jen dvě okna poskytují kontakt s vnějškem, se zemědělskou půdou na jedné straně a podhůřím na straně druhé. Velké rozměry a způsob osvětlení propůjčuje tomuto prostoru flexibilitu.
Konstrukce se skládá ze tří armovaný betonových stěn s posvařovanou sítí a materiálovým složením z hrubého kameniva, bílého cementu a minerálních přísad vytvářejících barevnost blízkou k sousedícím horám. Tyto zdi přebírají zatížení 60 centimetrů tlustých obousměrně vyztužených betonových stropních desek a na nich pak leží trámy střešních světlíků.