Rodinný dům ve Slavkově u Opavy

foto: Roman Polášek

Nově vznikající ulice na okraji obce. Všudypřítomné ve větru se klátící „Van Goghovské“ zlaté obilí.
Jak má vypadat bydlení na vesnici ve třetím tisíciletí? Co se  můžeme naučit od původního způsobu bydlení na vesnici? Co bylo pro něj charakteristické?
Neodmyslitelnou součásti byl dvůr.  Na něm bosé děti pobíhaly se zvířaty, pralo se tu prádlo, mlátilo obilí, pořádaly se zabíjačky …ze dvora byla přístupna obydlí lidí, zvířat, stodoly, sýpky…dvůr byl prodloužením vnitřních prostorů a zároveň byl spojnicí mezi soukromým obyvatel a veřejným životem vesnice.
Na tomto sémantickém znaku je založený koncept domu. Jednoduchá jednopodlažní dynamická hmota domu se většinou vnitřních prostorů otevírá do dvora. Interiér si tak při dostatečném proslunění zachovává dostatek soukromí, je pohledově krytý z venku a naopak si zachovává výhledy do krajiny. Dvůr, exteriér, se stává součásti interiéru a naopak. Dvůr dělí dispozici na klidovou a společenskou část.
Dům je vyzděný z cihelných tvarovek a kontaktně zateplený, dvůr má větranou fasádu s dřevěným obkladem. Nosnou konstrukci jednoplášťové nevětrané střechy tvoří v rovné části železobetonová deska,  v části s pultovou střechou konstrukce dřevěná. Okna jsou dřevěná z eurohranolů. Vytápění je teplovodní podlahové, zdrojem je kondenzační plynový kotel.

Stavba získala cenu J. M. Olbricha za rok 2011-2012 a Zvláštní ocenění centra stavebního inženýrství a.s., POROTHERM DŮM 2012-2013.