Rodinný dům se rozkládá na velkém pozemku v husté městské struktuře. Přitom se současně nachází pod úrovní okolní ulice. Geometrická kompozice domu vychází z kolmic na zdi vymezující hranice pozemku.
Výsledkem tohoto řešení je soustava trojúhelníkových prostorů se zvýrazněnou perspektivou. Pod masivní betonovou střechou klenoucí se napříč celým pozemkem jsou uspořádány obytné prostory, kterou se rozměrově a funkčně přizpůsobené celému objektu, s chodbami na severu a obytnými plochami na jihu, kde jsou před přímým sluncem chráněny střešním výběžkem.
Střecha má symetricky obrácený tvar. Jedná se o sedlovou střechu s mírným spádem, která je však obrácená hřebenem vzhůru. Hřeben navíc probíhá diagonálně napříč celým domem. Na okrajích tak vznikají trojúhelníkové verandy rozšiřující obytnou plochu o krytý venkovní prostor. Dům připomíná přístřešek z celty, jejíž hřeben diagonálně protíná pozemek i prostor domu a vytváří přitom napětí zdůrazněné hmotou odhaleného betonu v interiéru.
Organický a přirozený dojem z prostoru přechází také do konstrukčního ztvárnění. Masivní okenní rámy z borovice vymezují trojúhelníkové hranice mezi vnitřkem a vnějškem, přičemž vnitřní stěny jsou obloženy bednícími prkny, které předtím umožnily postavit střechu s obráceným spádem.