Rodinný dům v Řevnicích
Parcela se nachází v nejvyšším patře obytné zástavby obce Řevnice. Její vlastní tvar je půdorysně i výškově členitý, ze dvou stran vymezený přilehlou ulicí, středem parcely pak prochází terénní zlom. Umístění domu na parcele je voleno tak, aby vhodně definovalo související prostory, především obytnou zahradu na jižní straně, umožnilo dálkové výhledy a zároveň tak, aby se stavba vhodně včlenila do vlastní struktury zástavby.
Základem konceptu je jednotraktový dům s dostatečně velkým hlavním obytným prostorem, volně napojeným na obytnou zahradu. To vše navrženo při malé zastavěné a užitné ploše, ve vyšším standardu provedení.
Dům je osazen na hraně svahu, kolmo ke spádnici. Hlavní část domu tvoří podlouhlý kvádr, ke kterému jsou osazeny dvě menší hranolové hmoty. Tato vnější tvarová jednoduchost není jen reakcí na neurčitost okolní zástavby, ale má odrážet přímočarost myšlení a jednoduchost životního stylu. Zděné hladké omítané stěny mají dát objemu pevnost a zdůraznit přesnost tvaru, prosklené plochy otevřenost ke světu, bílá barva pak odkazuje k tradici letních sídel za Prahou. Určitá touha po abstrakci a elementárnosti se také projevila v minimalizaci počtu okenních otvorů, kterých je v konečném výsledku pět. Na pozadí tohoto řešení je původní koncept, kdy jedna stěna místností je tvořena skleněnou plochou.
Z konstrukčního hlediska se jedná o jednotraktový dům, který je funkčně rozdělen do několika polí. Krajní pole při západní straně slouží jako vstupní část se zádveřím, další pole tvoří hlavní obytnou místnost s krbem, jídelnou a kuchyní. Třetí pole tvoří servisní část se schodištěm do patra a koupelnou uprostřed. V poslední části na východní straně jsou umístěny dva pokoje. Celý prostor přízemí je volně propojen s přilehlou terasou. V patře je na pravé straně příčného schodiště ložnice navázaná na přilehlou koupelnu, na levé straně pracovna a střešní terasa.
Fasáda je na jižní straně výrazně prosklená, odlehčuje tak stěnu do obytné zahrady a zajišťuje její pohodlné propojení s interiérem i dostatek světla uvnitř. Rám terasy v letních měsících stíní přímé sluneční záření a brání nadměrnému přehřívání prostor. V zimních měsících zas umožňuje přirozené vyhřívání domu v celé jeho hloubce. Tento osvědčený koncept je podpořen systémem podlahového vytápění s akumulační schopností. Za okny jsou umístěny vnitřní žaluzie, které nabízejí interiéru proměnlivou hru světla. Okno na severní straně obytné místnosti se otvírá do spodní zahrady a blízkému výhledu do údolí, zároveň umožňuje příčné průhledy skrz dům.
Okno ložnice v patře je umístěno v severní stěně pokoje a vtahuje dovnitř vzdálený horizont skalní hrany nad řekou Berounkou. Okno pracovny na západní straně umožňuje průchod na terasu umístěnou na ploché střeše domu. Okno, stejně jako terasa, směřuje k dalekým výhledům v údolí až na hrad Karlštejn. Koupelna v patře je osvětlena střešním světlíkem, který přináší měkké rozptýlené světlo.
Prostorová otevřenost a přehlednost stavby má podpořit pospolitost rodiny, stejně jako prostorové zážitky a možnosti výhledů mají nabídnout rozdílnou atmosféru i míru soukromí v jednotlivých částech domu.
Fotograf: Jiří Hurt
Základem konceptu je jednotraktový dům s dostatečně velkým hlavním obytným prostorem, volně napojeným na obytnou zahradu. To vše navrženo při malé zastavěné a užitné ploše, ve vyšším standardu provedení.
Dům je osazen na hraně svahu, kolmo ke spádnici. Hlavní část domu tvoří podlouhlý kvádr, ke kterému jsou osazeny dvě menší hranolové hmoty. Tato vnější tvarová jednoduchost není jen reakcí na neurčitost okolní zástavby, ale má odrážet přímočarost myšlení a jednoduchost životního stylu. Zděné hladké omítané stěny mají dát objemu pevnost a zdůraznit přesnost tvaru, prosklené plochy otevřenost ke světu, bílá barva pak odkazuje k tradici letních sídel za Prahou. Určitá touha po abstrakci a elementárnosti se také projevila v minimalizaci počtu okenních otvorů, kterých je v konečném výsledku pět. Na pozadí tohoto řešení je původní koncept, kdy jedna stěna místností je tvořena skleněnou plochou.
Z konstrukčního hlediska se jedná o jednotraktový dům, který je funkčně rozdělen do několika polí. Krajní pole při západní straně slouží jako vstupní část se zádveřím, další pole tvoří hlavní obytnou místnost s krbem, jídelnou a kuchyní. Třetí pole tvoří servisní část se schodištěm do patra a koupelnou uprostřed. V poslední části na východní straně jsou umístěny dva pokoje. Celý prostor přízemí je volně propojen s přilehlou terasou. V patře je na pravé straně příčného schodiště ložnice navázaná na přilehlou koupelnu, na levé straně pracovna a střešní terasa.
Fasáda je na jižní straně výrazně prosklená, odlehčuje tak stěnu do obytné zahrady a zajišťuje její pohodlné propojení s interiérem i dostatek světla uvnitř. Rám terasy v letních měsících stíní přímé sluneční záření a brání nadměrnému přehřívání prostor. V zimních měsících zas umožňuje přirozené vyhřívání domu v celé jeho hloubce. Tento osvědčený koncept je podpořen systémem podlahového vytápění s akumulační schopností. Za okny jsou umístěny vnitřní žaluzie, které nabízejí interiéru proměnlivou hru světla. Okno na severní straně obytné místnosti se otvírá do spodní zahrady a blízkému výhledu do údolí, zároveň umožňuje příčné průhledy skrz dům.
Okno ložnice v patře je umístěno v severní stěně pokoje a vtahuje dovnitř vzdálený horizont skalní hrany nad řekou Berounkou. Okno pracovny na západní straně umožňuje průchod na terasu umístěnou na ploché střeše domu. Okno, stejně jako terasa, směřuje k dalekým výhledům v údolí až na hrad Karlštejn. Koupelna v patře je osvětlena střešním světlíkem, který přináší měkké rozptýlené světlo.
Prostorová otevřenost a přehlednost stavby má podpořit pospolitost rodiny, stejně jako prostorové zážitky a možnosti výhledů mají nabídnout rozdílnou atmosféru i míru soukromí v jednotlivých částech domu.
Fotograf: Jiří Hurt
0 komentářů
přidat komentář
