Rodinný dům továrníka G.J.

Úkolem bylo vyhledati místo pro stavbu, chráněné od kouře v nejbližším okolí továrny. Byl vybrán dost prudký svah s pozadím starého lesa. Na něm je budova situována s orientací obývacích místností na jih a sleduje běh vrstevnic svým půdorysným členěním (terasa s rampou). Přes to, že se projektantovi podřilo z největší části opraviti představu stavebníka o výstavbě a vnitřním uspořádání domu, bylo nutno disponovati jídelnu, která se zřetelem k málo početné rodině slouží spíše jako representační místnost při obvyklých návštěvách hostů, dále od kuchyně. Zato však obývací pokoj, jehož se používá jako denní jídelny, jest podávacím okénkem spojen s kuchyní. Obě tyto místnosti a zimní zahrada tvoří prostorový celek, neboť jsou vzájemně odděleny jen skleněnými průhlednými stěnami s nerušenými plochami. K uvedeným místnostem je přičleněna pánská pracovna, spojená s nimi jen zasouvací mi skleněnými dveřmi. Kromě hlavního vstupu je disponován hospodářský vchod v suterénu s přímým vstupem do přípravny a kuchyně. Obývací místnosti mají vlastní východ na terasu a z ní podkovovitou rampou na zahradu. V I. patře je navrženo 5 místností, každá s vlastním vchodem z hally a vlastním výstupem na balkony. Hostinský pokoj ve II. Patře sousedí terasu a má krásný výhled na rybník a blízké lesy. Suterén obsahuje byt pro domovníka, pro služebnou, garáž, prádelnu, sklepy, místnost pro topení. Stavba je v zásadě cihelná (obvodové zdivo je z isolačních voštinových cihel), stropy jsou železobetonové. Budova má ústřední topení teplou vodou, vodovod z vlastní vodárny, teplou vodu z elektrického zásobníku. Jednotlivé pokoje mají ampliony a dům má místní rozhlas. Pohlahy jsou z valné části vlysové, z části gumové a z části šamotové. Fasádní omítka je opatřena mycím nátěrem „Fortifix“ v tónu šedobílém s podhledy světle červenými, sokl do výše suterénu je obložen travertinem.
Zahrada je řešena se zřetelem k velkém svahu terasovitě se schodištěm v ose hlavního vchodu, se serpentinovými vedlejšími komunikacemi, s velkými alpinovými partiemi s umělými vodními nádržemi. Svým uspořádáním tvoří přirozený přechod do starého lesa.
Podle projektu z r. 1936 byla stavba dokončena r. 1939.