Rodinný dům Nebušice

Tento projekt se zabývá třemi programovými sekvencemi, které jsou součástí předměstského bydlení: hierarchickou, definovatelnou a nedefinovatelnou (viz obr. vpravo).

První sekvence určuje hierarchii automobilu a vlastníka domu. Místo romantizujícího přístupu oddělení garáže od domu jsme chtěli posílit jejich symbiózní závislost materiálovým a objemovým vyjádřením (exotické dřevo). Výsledkem je vytvoření dvou kvádrù (garáž a hlavní ložnice), které jsou propojeny vnitřní diagonální zdí, která definuje vertikální i horizontální pohyb. Navíc tyto dva objekty vizuálně propojují ulici a zahradu, severní a jižní fasádu. Druhá sekvence určuje veškeré programově definovatelné prostory (programové zadání investora) prostřednictvím vnějšího obalu (lícové zdivo) ilustrujícího specifické kontextuální přechody jako například topografické (svah) orientační (severojižní osy) a vizuální (plné / transparentní). Třetí sekvence vymezuje nedefinovatelné prostory (volné prostory a meziprostory) prostřednictvím střechy (měď) jako orientačního povrchu, nikoliv jako formálního objektu (čepice) usazeného na zdech. Výsledkem je, že svou formou střecha odpovídá nejen formálním požadavkům regulace, ale celému komplexnímu uspořádání vnitřního prostoru, analogickému s topografií sousedícího parku Šárka. Výsledkem celkové skladby všech sekvencí jsou čtyři odlišné avšak vzájemně propojené fasády vymodelované v základním čtyřstranném objemu.

Zatímco v exteriéru jsou materiálově vyjádřeny všechny tři sekvence, v interiéru je to pouze sekvence hierarchická. Během výstavby byl jeden z otevřených prostorù (nad jídelnou) klientem zrušen, čímž se oslabilo interiérové propojení garáže a "dramaticky zavěšené" hlavní ložnice a zanikla možnost neobvyklého zážitku z komunikace mezi hlavní ložnicí a hlavní koupelnou po lávce nad jídelnou. Nicméně, všechny ostatní sekvenční interakce odpovídají původnímu požadavku klienta na otevřenost a propojení domácího bydlení.