Rhoda-Erdmann-Haus

Vědecká budova s laboratořemi pro Lékařskou fakultu berlínské Humboldtovy univerzity se nachází v areálu severního kampusu, kde jsou soustředěny biologické ústavy. Nemocniční areál s více než třísetletou historii vznikl za severními hradbami Berlína na počátku 18. století z příkazu pruského krále Fridricha I., na počátku 19. století připadla nemocnice Charité do správy nově založené Berlínské univerzity (dnes Humboldtovy univerzity) a dnes se řadí mezi světové zdravotnické instituce. Nová budova vzešla z mezinárodní soutěže, kde porota vybírala ze 141 návrhů. Vítězný návrh svým vnějším vzhledem i vnitřním uspořádáním splňuje veškeré požadavky výzkumného pracoviště připraveného na budoucí výzvy. Objekt lze již z dálky snadno rozpoznat při vstupu z ulice Hannoversche Strasse, kam je soustředěna velká část provozu. Směrem do klidného parku pak výška i objem stavby klesá. Otevřená dispozice vytváří komunikativní atmosféru podporující soustředěnou práci a intenzivní výměnu poznatků mezi pedagogy, studenty a výzkumnými pracovníky. Uvnitř jsou místnosti přehledně seřazeny kolem centrálního atria a okružní chodby. Kompaktní hmotové řešení umožnilo ponechat většinu pozemku nezastavěnou a ponechat jej pro venkovní rekreaci a studium na čerstvém vzduchu. Stávající stromy lemující nádvoří mohly být velké části zachovány. Do nové budovy vedou dva vchody: jeden z venkovní ulice Philippstrasse a druhý z vnitřního dvora. Nový objekt svým tvarováním pomáhá překlenout rozdíly mezi stávajícími budovami v kampusu (sahajícími od pozdního klasicismu po současnou modernu). Zelená améba výškové navazuje na sousední historické stavby. Úzké kovové pásky na fasádě se odkazují na pruhy v režném zdivu okolních historických budov.
Budova je pojmenována po spoluzakladatelce experimentální buněčné biologie v Německu Anna Maria Rhoda Erdmann (1870-1935), která byla jednou z prvních žen v Německu, které získaly doktorát. V roce 1913 odešla do USA, kde působila na Rockefellerově institutu v New Yorku a Yaleově univerzitě v New Haven. Po návratu do Berlína se v roce 1920 habilitovala v oboru zoologie. Roku 1923 přešla na lékařskou fakultu, kde byla 1929 jmenována mimořádnou profesorkou a stala se první ženou vedoucí vědecký ústav až do nástupu nacistů, kdy byla na jaře 1933 za pomoc Židům při emigraci uvězněna, násilně degradována a musela svůj ústav opustit.