Na projektu nemocnice v areálu bývalých jatek v benátské čtvrti San Giobbe pracoval Le Corbusier krátce před svou smrtí. Z projekt vyzařuje pokora k místu. Horizontální rozložení vznášející se na tenkých pilotách se brání tomu, aby jakkoli zasáhlo do siluety města. Rozlehlý areál s 1200 lůžky pro urgentní případy je rozdělen do řady menších pavilonů postavených na železobetonových kůlech přímo nad vodní hladinou. Le Corbusier si uvědomoval, jak důležitý je čerstvý vzduch a denní světlo pro zdárný průběh uzdravování, a proto byl pavilonový návrh dostatečně vzdušný a každý nemocniční pokoj disponoval horním světlíkem. Nemocnice svou komplexností připomíná malé město. Struktura přitom vycházela z rostlé tkáně benátského urbanismu složeného z poloautonomních ostrovů oddělených vodními kanály, pospojovanými mosty a malými náměstími (campi), kde se v Benátkách odehrává společenský život.
Město Benátky návrh předběžně schválilo. Po Le Corbusierově smrti byl vedením projektu pověřen chilský architekt Guillermo Jullian de la Fuente. Nové vedení města však s pokračováním projektu nepočítalo.