Plečnikův dům

Plečnikův ateliér tvoří dva vesnické domy, které původně stály na okraji města za potokem Gradaščica ve čtvrti Trnovo. Později Plečnik dokoupil také třetí starý dům s rozlehlou zahradou, do níž vystavěl svůj dům s ateliérem. Válcová forma porostlá zelení připomíná středověkou věž, dotvářející osamělý poustevnický Plečnikův život. Původně měli v domě pod jednou střechou bydlet tři bratři. Jeden z bratrů byl mnichem, druhý byl lékař a nějaký čas žil společně s Jožem ve válcové přístavbě. Ve staré části žila služebná se zahradníkem. Bratr Andrej obýval v horní kruhovou místnost, kde měl díky výtečné akustice instalovaný uprostřed klavír. Na rozdíl od Jožeho byl velice společenským člověkem, a tak nebyla nouze o časté návštěvy. Andrej se později přestěhoval na původní adresu a Jože si v jeho místnosti zřídil ateliér pro své spolupracovníky. Jože byl natolik vytížen práci, že mu už nezbyl čas, na to mít rodinu. Nejbližší osobou mu nejspíš byla Alice Masaryková. Navrhováním byl natolik posedlý, že nenacházel pochopení, když někdo v jeho ateliéru den nebo dva scházel. Dalšími blízkými osobami byli jeho studenti. Během druhé světové války, kdy byla univerzita zavřená, přenesl Plečnik část knih do své pracovny, kde pokračoval v přednáškách.
Prohlídku Plečnikova domu jsme začali ve vstupní místnosti, která byla zřízena dodatečně kvůli nepříznivému počasí ze severu. Šestice sloupů se tváří, že podporuje dřevěný trámový strop, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jejich úkolem je pouze navodit noblesní atmosféru při vstupování do domu. Kromě sochy sv. Josefa a ukřižovaného Ježíše bez kříže je v místnosti k vidění spousta fragmentů vykopaných a nalezených na staveništích. Z antických kanalizačních trubek je zde vystavěn sloup, podobné historické nálezy lze spatřit všude po zahradě, kde se také nachází včelí úl nesoucí Plečnikův rukopis. Hned za vstupem se nachází kuchyně, kde u kamen Plečnik trávil spoustu času. V místnosti asi nejvíce zaujme kamenné rohové umyvadlo s čtvrtkruhovým motivem. Dřevěná židle hned vedle rozehřátých kamen byla navržena přímo pro toto místo. Má sklápěcí pultík pro skicování (zalomený přesně podle stěny) a úložný prostor v sedáku. Z tohoto místa šlo výborně sledovat dění v celé místnosti. Na kuchyňském stole leží dřevěný model Řeznického mostu vedoucí z městské tržnice přes řeku Lublanici. V současnosti se ozývají hlasy usilující o realizaci tohoto návrhu. Přemostění by místu pomohlo, ale ne způsobem oprašování sto let starého modelu.
Prohlídka pokračuje do ložnice, kde jsou chytrým způsobem vymyšleny police k ukládání knih. V koupelně je dřevěná skříň podobná návrhu do kostela v Šišce. Kotel na ohřev vody byl ve své době novinkou a vyžadoval tak pro služebnou návod k obsluze. Další místností v přízemí byl přijímací salón pro hosty, který je celý obložený dřevem a keramickými kamny se zabudovanou možností ohřevu vody na čaj. Plečnik byl vášnivým kuřákem a konzumentem turecké kávy. Dokonce si tyto kuchyňské a kuřácké instrumenty dotvářel ku obrazu svému. V místnosti pro hosty jsou dvě svítidla: jedno je zavěšené (i když původně bylo plánováno jako stolní) z období vídeňské secese a druhé byla minimalistická žárovka na ohnutém drátu se zásuvkou. Na schodišti vedoucím do horního ateliéru jsou na stěnách zavěšeny Plečnikovy fotografie z jeho cest po Itálii.
Poznámka na okraj: Plečnik se původně na vídeňskou Akademii nedostal a strávil rok v ateliéru Otto Wagnera, kde se dovzdělával, aby mohl být následujícím roce přijat. Školu nakonec absolvoval jako nejlepší z ročníku a získal také Římskou cenu pro pobyt v Itálii. Wagner mu po nějaké době doporučil, aby se jel podívat spíše do Paříže nebo Londýna, což Plečnik neposlechl a podobně jako Semper zůstal obdivovat římské a renesanční památky.
V rohu schodiště se nacházel mramorový blok, do něho zasunutý štíhlý ocelový prut a na konci zlatá koule, z níž se připravuje ke skoku dvouocasý lev. Jako všude v domě jsou i zde modely nerealizovaných projektů. V horní pracovně se nachází sádrový model s regulací Chotkovy ulice v Praze. Z tehdejšího Československa Plečnik nakonec neodcházel s dobrými vzpomínkami, podobně se stáhl do ústraní v Jugoslávii po druhé světové válce, kdy dokončil už jen dva projekty. Na jednu stranu jeho tvorba neoslovovala tehdejší politickou garnituru generála Tita, na druhou stranu Plečnik neměl nejmenší chuť si s ní cokoliv začínat. Po Plečnikově smrti se majetku ujal jeho synovec, který celou pozůstalost věnoval městu. S ničím se následně nehýbalo, proto se vše uchovalo dodnes v původním stavu. Jen v zahradě přibyla cihelná zeď oddělující sousední parcely a balustráda z Trojmostu, který před dvaceti lety prošel rekonstrukcí a nikdo se neodvážil tyto sloupky vyhodit, což přesně odpovídá Plečnikovu přístupu k historii a jeho způsobu rekonstrukcí.