Rekonstrukce objektu kotelny v Železném Brodě

Zanedbaný a částečně opuštěný areál bývalé textilní továrny na okraji Železného Brodu, který vytvářel  jistou periferii města se začíná probouzet k životu a rozšiřuje hranice centra města. Exklusivní poloha u nově zrekonstruovaného náhonu a příjezdové komunikace od Turnova dává tomuto místu velký potenciál.
Jedním z prvních počinů a oživení je přestavba průmyslové haly na sklářské muzeum Libenského s Brychtovou. Tato zdařilá rekonstrukce naznačuje, kam se přeměna území může ubírat.
V opozitu tohoto muzea se nacházela zchátralá a mnoha nevhodnými úpravami poznamenaná bývalá kotelna se zámečnickou a kovářskou dílnou. Záměrem investora bylo tento objekt rekonstruovat a oživit.
Autor při započetí prací na projektu  rekonstrukce a přestavby začal uvažovat nejen o technickém zhodnocení stavby v rámci daného programu, ale o kontextu celého místa a to s ohledem přidané hodnoty do budoucnosti.
Konceptem  řešení  je dialog mezi původním, kvalitním, stavebním řemeslem typickým pro industriální stavby tohoto období a současným architektonickým jazykem. Architekt ponechal původní velkorysé prostory hal  se zvýrazněním tektoniky všech původních  nosných ocelových konstrukcí v černé barvě. Obnovují se i původní okenní otvory včetně členění. Všechny nové prvky jako velká vstupní vrata, mycí boxy, prosklené stěny kanceláří, vstupní partie jsou zpracovány s velkým důrazem na detail a řemeslo.
V rámci koncepce posunout hranice významu objektu a místa je do poklidně až pietně zrekonstruovaného objektu vetknut kvádr, který slouží jako kancelář, showroom, ale svým významem tvoří předěl mezi interiérem a exteriérem, původním významem a novým kontextem. Je to jakási obrazovka, která umožňuje volně protékat prostoru sem a  tam, brána která dává nahlédnout kolemjdoucím a projíždějícím do kuchyně kovářů a zámečníků a při průhledu z vnitřních prostor zarámovaný obraz přírody.
Celkové řešení podtrhuje úprava okolí objektu. Zrekonstruovaný objekt nově spočívá na pomyslném náměstí, které není pouze privátním prostorem firmy, ale dává prostředí charakter veřejného prostranství se vzrostlými stromy a parterovými prvky na nábřeží náhonu.

P.S. Třešnička na dortu
„Když jsem poprvé přijel na prohlídku objektu, uviděl jsem pohozenou ve vysoké trávě velikou, ocelovou, nýtovanou bandasku. Co sní? Do sběru? Nevíme. Pojal jsem nutkání  umístit ji jako artefakt do centra velkorysého prostoru kotelny. Byla ve mě úzkost, že mne s touto troufalou myšlenkou investor vyhodí. Byl nadšen. Dnes tam stojí v celé surové kráse a dává teplo. Jsem za to rád.“