Rekonstrukce a dostavba radnice
ÚVOD
Druhá fáze rekonstrukce a přestavby historické radnice v Českých Budějovicích byla slavnostně předána do provozu v listopadu roku 2000. Stavba je zajímavá hned z několika hledisek.
Historickou hodnotu radničního areálu dokládá fakt, že se jedná o jednu z nejstarších radničních staveb na území České republiky, která ve své barokizované podobě je považována za jeden z vrcholných měšťanských stavebních počinů první poloviny 18. století. Výjimečnou historickou hodnotu radniční budovy dále zvyšuje skutečnost, že je součástí jedinečně zachovaného historického centra českobudějovické městské památkové rezervace.
Další neobvyklostí stavby byl již samotný investiční záměr, který pod heslem "Radnice na radnici" usiloval navrátit do prostor historického areálu radnice podstatnou část správních úkonů. Přitom však důsledně sledoval záměr vytvořit v rámci historické budovy nový model komunikace návštěvník versus úředník. Model moderního otevřeného pracoviště inspirovaný skandinávskými a severoamerickými vzory, odvracející se od klasického středoevropského schématu zděděného z dob Rakousko-Uherska: chodba a pracoviště za zavřenými dveřmi. K tomu přistupovala poměrně komplikovaná struktura subdodavatelských vztahů a dělení kompetencí, protože rekonstrukce hlavní historické budovy proběhla v rámci první etapy jako samostatná akce dle projektu jiného architekta a jako dodávka jiné stavebního firmy než hlavní objem prací. (Ing.arch. Čestmír Luban, Ing. Jan Pravda, ateliér Baha s.r.o., dodavatel fa Šíp).
PROVOZ
Návrh závěrečné etapy sleduje několik motivů. Především se jedná o nalezení nového způsobu odbavování návštěvníků. Za tímto účelem byla v přízemí úřadu zřízena přepážková pracoviště, kde se vyřizuje vět- šina žádostí a rutinních úředních výkonů. To spolu s faktem, že dislokace jednotlivých odborů byla řešena důsledně tak, aby nejnavštěvovanější odbory byly umístěny v nižších patrech, výrazně omezuje pohyb návštěvníků po úřadě a umožňuje řešit jednotlivá pracoviště jako otevřená, oddělená často je přemístitelnými přepážkami. Okamžitou orientaci návštěvníka zlepšuje i ústřední dvorana: prostor mezi původním a novým křídlem úřední budovy, která se stává novým centrem úřední části radnice. Umístění návštěvnických komunikací v centru dvorany a úředních pracovišť na její periférii zároveň vyjadřuje hierarchii politické moci, která v demokratické obci vychází od občana a správa obce funguje jako jeho servis.
AREÁL
Dalším motivem, ze kterého vycházel návrh na dostavbu radnice bylo dokončení 400 let starého záměru vybudovat v sídle politického a správního reprezentace města "reprezentační palácové" nádvoří. Tento motiv poměrně častý v hlavních zemských městech, kde měla svá sídla šlechta (Praha, Brno, Olomouc, Vídeň) byl v měšťanských Budějovic ojedinělý a město se k němu přikročilo v 2. polovině 16. století v době jednoho z vrcholů svého hospodářského rozkvětu. V pozdějších dobách nebyl tento záměr naplněn a prostor nádvoří byl bezkoncepčně zastavován menšími přístavbami. Je symbolické, že se město vrací k dokončení tohoto záměru v době, kdy padly geopolitické důvody, jenž v průběhu 20.století brzdily vývoj Českých Budějovic, a město se opět ocitá na strategicky významné dopravní cestě spojující Čechy s údolím Dunaje a s oblastmi dále ve směru na Jadran a kdy lze očekávat, že jeho hospodářský i společenský význam opět poroste. Jako odraz současného cítění však nádvoří nemá tvar rigidního čtverce, ale v severozápadním cípu jeho prostor jakoby "uniká" skulinou do zadního traktu a navádí tak návštěvníka k průchodu do nitra bloku a průjezdem v domu čp.59 dále do ulice České. Spolu se severním průjezdem hlavní budovou historické radnice je tak vytvořen nový průchod blokem tvořícím západní frontu budějovického náměstí, který vtahuje městský život i do radniční- ho vnitrobloku a kromě praktické funkce průchodu zpřístupňuje i návštěv- níkům dosud skryté vnitřní fasády historické radnice. Komunikační věž, ukončující slepý štít vnitřního traktu historické budovy, tvoří dominantu nádvoří a je zároveň symbolem další etapy 600 let trvajícího vývoje radničního areálu. Současně soudobými prostředky oživuje budějovické panorama s renesanční Černou a barokní Bílou věží.
Architektura soudobých zásahů je formována tak, aby přiznávala dobu svého vzniku, přitom však v historickém prostředí nerušila. Vnější fasáda dvorní přístavby je provedena z tvrdé, šlechtěné omítky světlého odstínu. Rytmicky po výšce ustupující průčelí v úrovni parapetů vytváří horizontální kontrapunkt výrazně vertikálních okenních otvorů a současně vytváří moderní verzí v okolí běžně užívaných kordónových říms. Okna a stínící žaluzie jsou ze smrkových, přimořených profilů opatřených lazurním nátěrem. Uvedená materiálová skladba byla zvolena tak, aby harmonizovala dvojí dilema:
Druhá fáze rekonstrukce a přestavby historické radnice v Českých Budějovicích byla slavnostně předána do provozu v listopadu roku 2000. Stavba je zajímavá hned z několika hledisek.
Historickou hodnotu radničního areálu dokládá fakt, že se jedná o jednu z nejstarších radničních staveb na území České republiky, která ve své barokizované podobě je považována za jeden z vrcholných měšťanských stavebních počinů první poloviny 18. století. Výjimečnou historickou hodnotu radniční budovy dále zvyšuje skutečnost, že je součástí jedinečně zachovaného historického centra českobudějovické městské památkové rezervace.
Další neobvyklostí stavby byl již samotný investiční záměr, který pod heslem "Radnice na radnici" usiloval navrátit do prostor historického areálu radnice podstatnou část správních úkonů. Přitom však důsledně sledoval záměr vytvořit v rámci historické budovy nový model komunikace návštěvník versus úředník. Model moderního otevřeného pracoviště inspirovaný skandinávskými a severoamerickými vzory, odvracející se od klasického středoevropského schématu zděděného z dob Rakousko-Uherska: chodba a pracoviště za zavřenými dveřmi. K tomu přistupovala poměrně komplikovaná struktura subdodavatelských vztahů a dělení kompetencí, protože rekonstrukce hlavní historické budovy proběhla v rámci první etapy jako samostatná akce dle projektu jiného architekta a jako dodávka jiné stavebního firmy než hlavní objem prací. (Ing.arch. Čestmír Luban, Ing. Jan Pravda, ateliér Baha s.r.o., dodavatel fa Šíp).
PROVOZ
Návrh závěrečné etapy sleduje několik motivů. Především se jedná o nalezení nového způsobu odbavování návštěvníků. Za tímto účelem byla v přízemí úřadu zřízena přepážková pracoviště, kde se vyřizuje vět- šina žádostí a rutinních úředních výkonů. To spolu s faktem, že dislokace jednotlivých odborů byla řešena důsledně tak, aby nejnavštěvovanější odbory byly umístěny v nižších patrech, výrazně omezuje pohyb návštěvníků po úřadě a umožňuje řešit jednotlivá pracoviště jako otevřená, oddělená často je přemístitelnými přepážkami. Okamžitou orientaci návštěvníka zlepšuje i ústřední dvorana: prostor mezi původním a novým křídlem úřední budovy, která se stává novým centrem úřední části radnice. Umístění návštěvnických komunikací v centru dvorany a úředních pracovišť na její periférii zároveň vyjadřuje hierarchii politické moci, která v demokratické obci vychází od občana a správa obce funguje jako jeho servis.
AREÁL
Dalším motivem, ze kterého vycházel návrh na dostavbu radnice bylo dokončení 400 let starého záměru vybudovat v sídle politického a správního reprezentace města "reprezentační palácové" nádvoří. Tento motiv poměrně častý v hlavních zemských městech, kde měla svá sídla šlechta (Praha, Brno, Olomouc, Vídeň) byl v měšťanských Budějovic ojedinělý a město se k němu přikročilo v 2. polovině 16. století v době jednoho z vrcholů svého hospodářského rozkvětu. V pozdějších dobách nebyl tento záměr naplněn a prostor nádvoří byl bezkoncepčně zastavován menšími přístavbami. Je symbolické, že se město vrací k dokončení tohoto záměru v době, kdy padly geopolitické důvody, jenž v průběhu 20.století brzdily vývoj Českých Budějovic, a město se opět ocitá na strategicky významné dopravní cestě spojující Čechy s údolím Dunaje a s oblastmi dále ve směru na Jadran a kdy lze očekávat, že jeho hospodářský i společenský význam opět poroste. Jako odraz současného cítění však nádvoří nemá tvar rigidního čtverce, ale v severozápadním cípu jeho prostor jakoby "uniká" skulinou do zadního traktu a navádí tak návštěvníka k průchodu do nitra bloku a průjezdem v domu čp.59 dále do ulice České. Spolu se severním průjezdem hlavní budovou historické radnice je tak vytvořen nový průchod blokem tvořícím západní frontu budějovického náměstí, který vtahuje městský život i do radniční- ho vnitrobloku a kromě praktické funkce průchodu zpřístupňuje i návštěv- níkům dosud skryté vnitřní fasády historické radnice. Komunikační věž, ukončující slepý štít vnitřního traktu historické budovy, tvoří dominantu nádvoří a je zároveň symbolem další etapy 600 let trvajícího vývoje radničního areálu. Současně soudobými prostředky oživuje budějovické panorama s renesanční Černou a barokní Bílou věží.
Architektura soudobých zásahů je formována tak, aby přiznávala dobu svého vzniku, přitom však v historickém prostředí nerušila. Vnější fasáda dvorní přístavby je provedena z tvrdé, šlechtěné omítky světlého odstínu. Rytmicky po výšce ustupující průčelí v úrovni parapetů vytváří horizontální kontrapunkt výrazně vertikálních okenních otvorů a současně vytváří moderní verzí v okolí běžně užívaných kordónových říms. Okna a stínící žaluzie jsou ze smrkových, přimořených profilů opatřených lazurním nátěrem. Uvedená materiálová skladba byla zvolena tak, aby harmonizovala dvojí dilema:
- rozpor rozmanitě tvarovaných sousedních historických průčelí a výtvarně střízlivého výrazu fasády novostavby. Výrazné horizontální členění a určitá monotónnost rastru oken fasády stavbu časově zařazuje, naproti tomu užití přírodních materiálů, jistá řemeslná náročnost až dekorativnost a vertikální členění oken přibližují novostavbu jejím historickým sousedům.
- rozpor mezi skutečností, že se fasáda novostavby jednak obrací do dvou prostor odlišného charakteru - slavnostnějšího nádvoří a civilnějšího hospodářského dvora a faktem, že si soudobá vestavba uchovává jednotný charakter.
0 komentářů
přidat komentář
