Přístavba řadového domu ve Žďáru nad Sázavou
Řadový dům s přístavbou je koncipován jako vícegenerační se třemi samostatnými bytovými jednotkami. V návrhu je upraveno dispoziční řešení původního krajového řadového domu především pro ložnice a utilitární zázemí. Stávající schodiště bylo využito jako hlavní vertikální komunikace domu, umožňující přístup do jednotlivých bytů a také na zadní zahradu s terasou a bazénem. Do nové přístavby racionálního a jednoduchého půdorysu je umístěn vždy pouze hlavní obytný prostor s jídelnou a krbem. Toto řešení umožňuje vytvořit čistý prosvětlený prostor s hlavní obytnou funkcí, bez dalšího členění, navíc skýtající možnosti otevření do navazujících lodžií a teras s výhledy do krajiny i na město.
Hlavním motivem architektonického řešení byla téměř slepá štítová zeď původního krajního řadového domu a půdorysné uskakování řadových domů podél křivky ulice. Důležitým aspektem bylo také jednoznačné přiznání přístavby jako novostavby a novotvaru, který se nesnaží kopírovat původní domy ze 70. let, avšak snaží se na ně citlivě navázat novým způsobem.
Přístavba je ukryta za taktéž poměrně uzavřenou novou štítovou zeď, která je v každém podlaží doplněna menším oknem. Zeď v některých podlažích uskakuje a v přízemí přechází směrem do zahrady v opěrnou zídku. Tímto tvarováním, příjemnější vertikální proporcí a hravostí oken utváří stěna nejen jakýsi ochranný štít, podporující vizuální intimitu jinak pocitově vzdušných vnitřních prostorů a lodžií, ale také výtvarný prvek uplatňující se především při pohybu ulicí od jihovýchodu.
Vnější povrch nové štítové zdi probíhá také interiérem hlavního obytného prostoru. Fasády přístavby orientované do ulice a do zahrady jsou ve všech patrech vyjma přízemí celé prosklené. Posuvné prosklené stěny jsou zapuštěny za štítovou zeď, čímž vytvářejí lodžie a podporují pocit soukromí a ochranu před sluncem pro jinak otevřený a vzdušný interiér přístavby. Desky jednotlivých pater se na obou stranách vysouvají ze sevření původní a nové štítové stěny a vytváří tak terasovitý charakter nové přístavby při pohledu z ulice a zadní zahrady.
Hlavním motivem architektonického řešení byla téměř slepá štítová zeď původního krajního řadového domu a půdorysné uskakování řadových domů podél křivky ulice. Důležitým aspektem bylo také jednoznačné přiznání přístavby jako novostavby a novotvaru, který se nesnaží kopírovat původní domy ze 70. let, avšak snaží se na ně citlivě navázat novým způsobem.
Přístavba je ukryta za taktéž poměrně uzavřenou novou štítovou zeď, která je v každém podlaží doplněna menším oknem. Zeď v některých podlažích uskakuje a v přízemí přechází směrem do zahrady v opěrnou zídku. Tímto tvarováním, příjemnější vertikální proporcí a hravostí oken utváří stěna nejen jakýsi ochranný štít, podporující vizuální intimitu jinak pocitově vzdušných vnitřních prostorů a lodžií, ale také výtvarný prvek uplatňující se především při pohybu ulicí od jihovýchodu.
Vnější povrch nové štítové zdi probíhá také interiérem hlavního obytného prostoru. Fasády přístavby orientované do ulice a do zahrady jsou ve všech patrech vyjma přízemí celé prosklené. Posuvné prosklené stěny jsou zapuštěny za štítovou zeď, čímž vytvářejí lodžie a podporují pocit soukromí a ochranu před sluncem pro jinak otevřený a vzdušný interiér přístavby. Desky jednotlivých pater se na obou stranách vysouvají ze sevření původní a nové štítové stěny a vytváří tak terasovitý charakter nové přístavby při pohledu z ulice a zadní zahrady.
0 komentářů
přidat komentář
