Radnice Logroño

V roce 1973 napsal starosta města Logroño Narciso de San Baldomero dopis architektovi Rafaelu Moneovi, aby ho informoval, že byl vybrán ke stavbě nové radnice v Logroñu (hlavního města autonomního regionu La Rioja – pozn.red.). Byl vybrán zejména proto, že na místní odborníky zapůsobil jeho soutěžní projekt radnice do Amsterodamu (Tehdy se do mezinárodní soutěže pořádané v roce 1967 přihlásilo celkem 803 návrhů. Do druhého kola postoupilo 20 projektů a sedm nejlepších autorů bylo v roce 1968 požádáno o dopracování. Rafael Moneo byl jedním z finalistů. Nakonec zvítězil rakouský architekt Wilhelm Holzbauer, ale jeho projekt byl následně zastaven a o dekádu později jej nahradil projektem Stopera, který k radnici připojil ještě Holandskou národní operu a balet dokončenou v roce 1988 – pozn.red.). Tato stavba, která byla zahájena v roce 1976 a dokončena v roce 1981, měla obyvatelům Logroña nabídnout radnici v souladu s čerstvě nabytou demokracií ve Španělsku (Frankův klerofašistický režim skončil v listopadu 1975 – pozn.red.). Návrh se ve skutečnosti snažil být městským fragmentem a nejen symbolickou budovou. Projekt byl koncipován z hlediska městské architektury. Z jedinečného podloubí a sloupořadí, kde je možnost posedět na kamenných lavicích, se nabízí výhled na kosé náměstí, jehož součástí je i umělecká škola. Náměstí odráží rozmanitost stavebního programu, přičemž jedno ze dvou křídel je věnováno politice a druhé administrativě a službám. Masivní pilastry z pískovce ze Salamancy a štíhlé kovové sloupy tuto funkční odlišnost ještě zdůrazňují. Radnice v Logroño je dobrým příkladem Rossiho myšlenek, které v tomto období mezi architekty převládaly a zdůrazňuje potřebu kontinuity mezi architekturou a městem, ale také ukazuje, jak mnoho Rafael Moneo vděčil Gunnaru Asplundovi a dalším skandinávským architektům za jejich severské lekce, zejména v otevřenosti veřejných budovy. Stavba je bez rétorických a monumentálních gest přístupná komukoli z jakéhokoliv směru.