Přístavba základní a mateřské školy ve Studenci
Školní budova je pro obec, tedy společenství lidí, které krom jiného spojuje místo, ve kterém žijí, vždy budovou důležitou. Vždyť v ní předáváme svým dětem, svým nástupcům, vědomosti a dovednosti, které nám byly předány našimi rodiči a které jsme si my sami za svého života, svými zkušenostmi, dokázali osvojit. Děti se ve škole stávají žáky, aby se po jejím dokončení staly dospělými. Dospělými, kteří možná budou v něčem jako my a v něčem se od nás budou zcela odlišovat. Školní budovu bychom jim tak měli navrhnout takovou, aby se mezi dospělé těšily, aby si mohli říct, že pokud jim dokázali dospělí postavit takovou školu, tak to už přece jen něco dokážou a možná stojí za to se jich na některé věci zeptat.
Přístavba ZŠ a MŠ Studenec se nachází ve větším celku sportovního a vzdělávacího areálu ve středu obce Studenec a Zálesní Lhota, svým severním průčelím společně se stávajícími budovami tvoří jakýsi polouzavřený dvůr, svým jižním průčelím pak vytváří ohraničení předprostoru Amfiteátru, venkovního jeviště, který obec i škola využívají pro pořádání různých společenských událostí. Západní průčelí se obrací nad strmý svah nad říčkou Oleškou a s ohledem na to, že se ze všech průčelí budovy uplatňuje v místě pohledově nejméně, je navrženo tak, aby plně podpořilo nejlepší výhledy do zvlněné krajiny Podkrkonoší, které jsou právě tímto směrem. Východním průčelím je lávkou spojena se stávající budovou ZŠ a MŠ Studenec, jejíž nejstarší část je autorskou prvotinou Karla Hubáčka.
Snaží se vzít si z jeho návrhu prvek bohatého prosvětlení chodeb i tříd, které má žákům dopřát pocit, že i když jsou ve škole, nemusí se v ní cítit nesvobodně či stísněně, uzavřeně, ale že jsou stále součástí okolí, na které se mohou do všech stran dívat. Budova je navržena co nejúčelněji, nejhospodárněji a nejpřehledněji, zejména ve smyslu využití plochy, prostoru a vnitřního uspořádání. Cílem bylo, aby i sama budova byla pro děti v jisté míře učivem. Bohatě prosklené plochy oken jsou doplněny prefabrikovanými prvky z probarveného betonu, který odkazuje na místní červený pískovec, a fialovo-šedou omítkou, která pak navozuje barevnost melafyru. Obě tyto horniny tvoří i podloží budovy. Vnitřní prostředí je ve společných prostorách strohé, s plochami z pohledového betonu, neskrývá tedy nosný materiál za povrchové úpravy, a částečně i přiznává některé prvky techniky prostředí staveb. Naproti tomu je vnitřní prostředí ve třídách podřízeno snaze o vytvoření co nejpřívětivějšího prostředí pro výuku, ať už z hlediska osvětlení, akustiky či pohody. K tomu slouží zejména dřevěné obložení. Dřevo dříve v kraji pod horami tvořilo povrch stěn nejen škol, a tak na tuto skutečnost v nové podobě navazujeme. Hlavní třída, umístěná v nejvyšším podlaží směrem k západním výhledům, pak přidává ještě velkorysý prostor s mimořádnými akustickými řešeními, aby ji bylo možné využít pro kulturní a jiné události jako školní společenský sál. Prolamovaný dřevěný podhled stropu a různorodě tvarované obklady stěn, jejichž tvar je krom jiného podřízen prostorové akustice, dodává společně s prosklením na celou výšku místnosti této třídě mimořádnosti.
Snahou návrhu bylo pro v okolí jednu z největších škol zajistit soudobou budovu, která ctí místo a poskytuje tak dětem přívětivé prostředí při jejich cestě za vzděláním.
Technické řešení
Budova je navržena co nejúčelněji, nejhospodárněji a nejpřehledněji, nejen ve smyslu využití plochy, prostoru a vnitřního uspořádání, ale i z hlediska náročnosti na zdroje.
Je důsledně zónována a prostory s nejmenšími energetickými nároky umisťuje do míst, kde lze očekávat větší tepelné ztráty, ty, které nemají nároky na denní osvětlení a nejsou pobytové pak do podzemního podlaží. V zimním období těží zejména učebny ze solárních tepelných zisků díky svému směřování k jednotlivým světovým stranám.
Celá budova je pak ústředně nuceně větrána se zpětným získáváním tepla, kvalita vnějšího prostředí je řízena samočinně a krom vnitřní teploty sleduje i kvalitu vzduchu a množství škodlivých látek v učebnách. V letním období pak umožňuje dochlazování skrze ústřední větrání, většinu času si však vystačí s vnějším stíněním a vhodně navrženými vlastnostmi zasklení. V nejteplejších měsících roku není škola s ohledem na prázdniny pravidelně používána, čímž se nutnost dochlazování dále zmenšuje.
Dostatek denního světla snižuje nutnost dlouhodobého umělého osvětlení, pečlivě navržené akusticky pohltivé materiály zajišťují mimořádně přívětivou prostorovou akustiku učeben. Zejména v hlavní třídě, která slouží i pro společenské události jako divadlo, koncerty, přednášky apod..
Technicky je tak budova řešena tak, aby zajistila co nejvhodnější podmínky pro svůj navrhovaný účel, tedy vzdělávání, při použití co nejmenšího množství zdrojů, ať už se jedná o pořizovací či provozní náklady.
Přístavba ZŠ a MŠ Studenec se nachází ve větším celku sportovního a vzdělávacího areálu ve středu obce Studenec a Zálesní Lhota, svým severním průčelím společně se stávajícími budovami tvoří jakýsi polouzavřený dvůr, svým jižním průčelím pak vytváří ohraničení předprostoru Amfiteátru, venkovního jeviště, který obec i škola využívají pro pořádání různých společenských událostí. Západní průčelí se obrací nad strmý svah nad říčkou Oleškou a s ohledem na to, že se ze všech průčelí budovy uplatňuje v místě pohledově nejméně, je navrženo tak, aby plně podpořilo nejlepší výhledy do zvlněné krajiny Podkrkonoší, které jsou právě tímto směrem. Východním průčelím je lávkou spojena se stávající budovou ZŠ a MŠ Studenec, jejíž nejstarší část je autorskou prvotinou Karla Hubáčka.
Snaží se vzít si z jeho návrhu prvek bohatého prosvětlení chodeb i tříd, které má žákům dopřát pocit, že i když jsou ve škole, nemusí se v ní cítit nesvobodně či stísněně, uzavřeně, ale že jsou stále součástí okolí, na které se mohou do všech stran dívat. Budova je navržena co nejúčelněji, nejhospodárněji a nejpřehledněji, zejména ve smyslu využití plochy, prostoru a vnitřního uspořádání. Cílem bylo, aby i sama budova byla pro děti v jisté míře učivem. Bohatě prosklené plochy oken jsou doplněny prefabrikovanými prvky z probarveného betonu, který odkazuje na místní červený pískovec, a fialovo-šedou omítkou, která pak navozuje barevnost melafyru. Obě tyto horniny tvoří i podloží budovy. Vnitřní prostředí je ve společných prostorách strohé, s plochami z pohledového betonu, neskrývá tedy nosný materiál za povrchové úpravy, a částečně i přiznává některé prvky techniky prostředí staveb. Naproti tomu je vnitřní prostředí ve třídách podřízeno snaze o vytvoření co nejpřívětivějšího prostředí pro výuku, ať už z hlediska osvětlení, akustiky či pohody. K tomu slouží zejména dřevěné obložení. Dřevo dříve v kraji pod horami tvořilo povrch stěn nejen škol, a tak na tuto skutečnost v nové podobě navazujeme. Hlavní třída, umístěná v nejvyšším podlaží směrem k západním výhledům, pak přidává ještě velkorysý prostor s mimořádnými akustickými řešeními, aby ji bylo možné využít pro kulturní a jiné události jako školní společenský sál. Prolamovaný dřevěný podhled stropu a různorodě tvarované obklady stěn, jejichž tvar je krom jiného podřízen prostorové akustice, dodává společně s prosklením na celou výšku místnosti této třídě mimořádnosti.
Snahou návrhu bylo pro v okolí jednu z největších škol zajistit soudobou budovu, která ctí místo a poskytuje tak dětem přívětivé prostředí při jejich cestě za vzděláním.
Technické řešení
Budova je navržena co nejúčelněji, nejhospodárněji a nejpřehledněji, nejen ve smyslu využití plochy, prostoru a vnitřního uspořádání, ale i z hlediska náročnosti na zdroje.
Je důsledně zónována a prostory s nejmenšími energetickými nároky umisťuje do míst, kde lze očekávat větší tepelné ztráty, ty, které nemají nároky na denní osvětlení a nejsou pobytové pak do podzemního podlaží. V zimním období těží zejména učebny ze solárních tepelných zisků díky svému směřování k jednotlivým světovým stranám.
Celá budova je pak ústředně nuceně větrána se zpětným získáváním tepla, kvalita vnějšího prostředí je řízena samočinně a krom vnitřní teploty sleduje i kvalitu vzduchu a množství škodlivých látek v učebnách. V letním období pak umožňuje dochlazování skrze ústřední větrání, většinu času si však vystačí s vnějším stíněním a vhodně navrženými vlastnostmi zasklení. V nejteplejších měsících roku není škola s ohledem na prázdniny pravidelně používána, čímž se nutnost dochlazování dále zmenšuje.
Dostatek denního světla snižuje nutnost dlouhodobého umělého osvětlení, pečlivě navržené akusticky pohltivé materiály zajišťují mimořádně přívětivou prostorovou akustiku učeben. Zejména v hlavní třídě, která slouží i pro společenské události jako divadlo, koncerty, přednášky apod..
Technicky je tak budova řešena tak, aby zajistila co nejvhodnější podmínky pro svůj navrhovaný účel, tedy vzdělávání, při použití co nejmenšího množství zdrojů, ať už se jedná o pořizovací či provozní náklady.
0 komentářů
přidat komentář
