V sedmdesátých letech minulého století byly v Praze vystavěny řadové a bytové domy. Stejně jako v jiných částech Československa, byla bytová výstavba řešena formou svépomocí v rámci, pro tento účel založených, družstev. Výstavba respektovala typizaci své doby, nicméně svažitý reliéf přinášel zajímavé modifikace. V našem případě měl dům suterén, ze kterého byl díky terénnímu zlomu vstup na zahradu, zatímco vstup z ulice byl o podlaží výše. Po technické stránce byl dům navržen z plných cihel na rozpony panelových stropů, bylo tedy nutné se vyrovnávat s velmi úzkou dispozicí. Charakteristické pro naši oblast bylo použití cihel na fasádě.
Jasně vymezené hranice společně se zadáním investora nám určili směr přestavby. Pro navýšení obytné plochy, jsme využili k bydlení i suterén napojený na zahradu. Velmi nízké světlé výšky podlaží nás motivovaly provzdušnit dispozici otevřením jídelny přes dvě patra. Z jihu jsou obytné místnosti prosvětleny velkoformátovým prosklením, které tvoří de facto celou fasádu. Tepelnou pohodu zajišťují venkovní žaluzie, které jsou automaticky řízené. Z ulice – ze severu je zopakován princip z jižní fasády. Velké prosklené plochy zde však z větší části nahrazují plné plechové plochy, za nimiž je garáž a koupelna. Černo-skleněný plášť je zvýrazněn lemem z červených lícových cihel, prvku stmelujícího původní výraz domu s moderní přestavbou.