Portcullis House

Westminsterský palác, sídlo obou komor britského parlamentu, nedisponoval dostatečným užitným prostorem, a proto bylo rozhodnuto o realizaci další budovy, jejímž hlavním úkolem bylo poskytnout kanceláře pro 208 poslanců. Mimo to měla nová budova pojmout i knihovnu, stravovací zařízení a místnosti jednotlivých parlamentních výborů. Těžko bychom v Londýně hledali exponovanější a památkově citlivější místo než parcelu mezi Westminsterským palácem a nábřežní frontou domů od Normana Shawa. Budova je součástí parlamentního kampusu s náležitými bezpečnostními požadavky. V podzemí budovy se nachází stanice metra Westminster, která byla velkoryse přestavěna. Díky scénickému nasvícení a použitým technicistním materiálům nabízí její prostory neobvyklý architektonický zážitek.

Základní forma objektu je velmi jednoduchá - šestipodlažní kvádr s centrálním nádvořím. Podloubí s ochody a vstupem do metra obíhá podél Bridge Street, podloubí s hlavním vstupem je orientováno na nábřeží. Vstupní hale dominuje velké schodiště směřující k zasedacím místnostem výborů v patře. Přístup do budovy zajišťuje zákonodárcům podchod pod Bridge Street od New Yard Palace. Stoupá přes eskalátory do centrální dvorany. Podél dvorany obíhá ve dvou patrech ochoz. Nad druhým patrem se klene filigránská skleněná střecha. Příhradová konstrukce zastřešení je provedena z masivního dubu spojovaného nerezovými styčníky. Úkolem skleněné střechy je vytvořit v atriu příjemné prostředí pro setkávání se, posezení u baru, v kavárně či v čítárně knihovny.

Od třetího podlaží je budova typologicky řešena jako trojtrakt s centrální chodbou. Kanceláře poslanců jsou osvětleny přirozeným světlem, což má za následek úsporu nákladů na energii. Odvětrání kanceláří mají na starosti vzduchotechnické šachty vedené po fasádě a ústící v dominantních komínech na střeše. Ventilátory nasávají čerstvý vzduch přes rekuperační jednotky.

Komíny jsou funkční prvky, nikoliv pouhá dekorace. Svou formou vytvářejí malebnou linii střechy a jsou jedním z mnoha architektonických prvků, které pomáhají sladit novou budovu s historicky citlivým okolním kontextem. Textura kamenné a bronzové fasády je odezvou gotické výzdoby Westminsterského paláce, zakřivené rohy připomínají věže sousedních budov od Normana Shawa a černé patinované bronzové střešní panely byly zvoleny z toho důvodu, aby odpovídaly střechám v sousedství. Hopkinsovým cílem bylo vytvořit dílo architektury, která bude harmonicky ladit s historickým prostředím, ale současně nabídne všechny moderní vymoženosti a energetickou šetrnost očekávanou na začátku třetího tisíciletí.

Konstrukce budovy musela být navržena s ohledem na požadavky podzemní stanice metra. Vnitřní stěny dvorany spočívají pouze na šesti sloupech, jsou spřažené betonovými oblouky. Předepjaté železobetonové podlahy přenášejí zatížení do obvodových pilířů obložených pískovcem. Nosné svařené ocelové nosníky krovu slouží současně jako vzduchotechnické potrubí a vytvářejí na střeše zajímavou pavoučí strukturu.