Phoenix Central Library
Ústřední knihovna ve Phoenixu má sloužit jako největší knihovna ve městě alespoň do roku 2040. Nabízí k využití 280.000 čtverečních stop celkové plochy. Umístění knihovny ve městě je lukrativní. Nachází se na křížení dálnice 10 a Central Avenue. Dálnice pod knihovnou prochází v tunelu a knihovna působí o to více monumentálním dojmem. Okolí knihovny je urbanisticky upraveno do podoby městského parku. Knihovna slouží také jako komunitní centrum a upravené venkovní plochy přitahují snad všechny homeless ve městě.
Hmota knihovny je vystavěna na ortogonálním modulu, který je odvozen z rozměrů knihovního regálu. Knihovna obsahuje pět nadzemních podlaží. Ústřední kvádr obsahuje čítárny a sklady, zaoblená křídla na východě respektive západě hostí servisní prostory - sociální zařízení, úniková schodiště, administrativu knihovny a technické zázemí. Vstup do knihovny je řešen segmentovým foyer, které je prostorovou tečnou ke komunikační hale v srdci knihovny. Hala je koncipována jako "křišťálový kaňon". Je obložena sklem, obsahuje kromě hlavního schodiště i tři prosklené výtahy. Černý bazén na dně haly odráží jednak pohyb v hale, jednak světlo, které dopadá z devíti počítačem řízených světlíků. Jejich úkolem je proměňovat atmosféru haly od soumraku do úsvitu.
Nejzajímavějším prostorem knihovny je poslední páté podlaží. Převýšený prostor s vertikálami sloupů, jež mizí ve světle kruhových střešních světlíků, slouží jako hlavní studovna-čítárna s volným výběrem literatury. Oslava přirozeného světla je doplněna futuristickým umělým osvětlením přímo nad stoly čtenářů.
Materiálově a konstrukčně sleduje knihovna Bruderovu estetiku. Bruder je vzděláním sochař a následně navštěvoval školu architektury v Taliesinu West. Záliba v materiálech, které reagují na světlo, v čase patinují a jsou pokud možno bez povrchové úpravy se projevila i v případě ústřední knihovny. V exteriéru knihovny dominují pohledový beton, měděné perforované pláty vlnitého plechu, nerezová ocel a sklo. Měď zpatinovala do zlatavého nádechu a půvabně se snoubí s okolní pouštní krajinou Arizony. Vyleštěný nerez odráží sluneční paprsky a oživuje parter knihovny. Zajímavě jsou řešeny severní a jižní fasády. Celoprosklená jižní fasáda je vybavena automaticky řízeným stínícím lamelovým systémem z kovových žaluzií. Textilní slunolamy na severní fasádě propouští do interiéru knihovny měkké letní slunce. Na principu stínění světlou textilií je založen interiér Wrightova Taliesinu West a na Ústřední knihovně funguje podobně.
Knihovna ve Phoenixu je ústředním bodem místní komunity. Je usazena na vyvýšeném místě, je obklopena parkem a nabízí výhledy do pouštní krajiny amerického Západu. Reaguje na genius loci a zároveň nabízí optimistickou vizi budoucnosti. Ukrývá moderní technologie, ale nedává je na odiv. Jako veřejná stavba nabízí přátelské inspirativní prostředí pro své čtenáře.
Hmota knihovny je vystavěna na ortogonálním modulu, který je odvozen z rozměrů knihovního regálu. Knihovna obsahuje pět nadzemních podlaží. Ústřední kvádr obsahuje čítárny a sklady, zaoblená křídla na východě respektive západě hostí servisní prostory - sociální zařízení, úniková schodiště, administrativu knihovny a technické zázemí. Vstup do knihovny je řešen segmentovým foyer, které je prostorovou tečnou ke komunikační hale v srdci knihovny. Hala je koncipována jako "křišťálový kaňon". Je obložena sklem, obsahuje kromě hlavního schodiště i tři prosklené výtahy. Černý bazén na dně haly odráží jednak pohyb v hale, jednak světlo, které dopadá z devíti počítačem řízených světlíků. Jejich úkolem je proměňovat atmosféru haly od soumraku do úsvitu.
Nejzajímavějším prostorem knihovny je poslední páté podlaží. Převýšený prostor s vertikálami sloupů, jež mizí ve světle kruhových střešních světlíků, slouží jako hlavní studovna-čítárna s volným výběrem literatury. Oslava přirozeného světla je doplněna futuristickým umělým osvětlením přímo nad stoly čtenářů.
Materiálově a konstrukčně sleduje knihovna Bruderovu estetiku. Bruder je vzděláním sochař a následně navštěvoval školu architektury v Taliesinu West. Záliba v materiálech, které reagují na světlo, v čase patinují a jsou pokud možno bez povrchové úpravy se projevila i v případě ústřední knihovny. V exteriéru knihovny dominují pohledový beton, měděné perforované pláty vlnitého plechu, nerezová ocel a sklo. Měď zpatinovala do zlatavého nádechu a půvabně se snoubí s okolní pouštní krajinou Arizony. Vyleštěný nerez odráží sluneční paprsky a oživuje parter knihovny. Zajímavě jsou řešeny severní a jižní fasády. Celoprosklená jižní fasáda je vybavena automaticky řízeným stínícím lamelovým systémem z kovových žaluzií. Textilní slunolamy na severní fasádě propouští do interiéru knihovny měkké letní slunce. Na principu stínění světlou textilií je založen interiér Wrightova Taliesinu West a na Ústřední knihovně funguje podobně.
Knihovna ve Phoenixu je ústředním bodem místní komunity. Je usazena na vyvýšeném místě, je obklopena parkem a nabízí výhledy do pouštní krajiny amerického Západu. Reaguje na genius loci a zároveň nabízí optimistickou vizi budoucnosti. Ukrývá moderní technologie, ale nedává je na odiv. Jako veřejná stavba nabízí přátelské inspirativní prostředí pro své čtenáře.
0 komentářů
přidat komentář
