Pěší zóna ve Velenje

Promenáda ve Velenje představuje význačný městský prostor a živoucí tepnu. Je jednou z ústředních os centra Velenje, mladého města projektovaného v 50. letech na základě modernistických idejí zahradního města – čímž je ve Slovinsku jedinečné. Úprava pěší zóny představuje první krok revitalizace centra. Jejím úkolem je naplnit město dosud chybějícím programem a napomoci při nabývání původního charakteru města v parku. Úspěšná renovace musí sloučit dva zdánlivě nesourodé požadavky: “Více zeleně a více zábavy.”

Stávající (původní) promenáda navíc vznikla téměř před třiceti lety uzavřením někdejší silnice. Třebaže byla nově vydlážděna, dostatečně výrazná rekonstrukce nikdy neproběhla a pěší zóna si udržela spíše charakter cesty – zůstala příliš široká a v důsledku absentujícího obsahu jaksi nezáživná a jednotvárná. Byl to svým způsobem hybridní prostor, mezi silnicí a plochou určenou pro chodce – především přímá spojnice rychle vedoucí studenty středoškolského komplexu a návštěvníky místního zdravotního střediska do centa, aniž by jim byla během chůze nabídnuta jakákoli animace či zpestření.

Během prací se široká přímá cesta jasně vymezující začátek a konec transformovala do jakési série mikro-prostředí, ploch, které se v určitých místech zozšiřují a jsou  propojeny zúženou stezkou. Tato rozšíření (s účinkem náměstí) se skládají z atraktivních městských betonových prvků (lavic), jejichž pečlivé řazení zpomaluje chodce a vytváří mezníky, ohraničuje prostor určený pro další program. Cesta se v určitých místech zatáčí kolem okolních budov, a tak se objevují větší otevřené prostory, jež v budoucnu umožní rozšíření programu staveb do exteriéru, případně umístění dalšího obsahu, jenž se časem objeví. V prvotní fázi jsou všechna tato nově vytvořená veřejná prostranství jednoduše a s ohledem na finanční hledisko založena jako písečné nebo travnaté plochy; kdy především písek představuje úspěšný přechod mezi trávou a dlážděnými městskými plochami a navíc nabízí celou škálu využití s vynaložením minimálních nákladů.

Díky transformaci se z promenády stala hlavní “osa dění” města. Její střed se nachází v novém amfiteátru u řeky Paka, jež je prudkým, přívalovým tokem – což znamená, že její hladina několikrát za rok o poznání stoupne, ale po většinu času zůstává relativně mělká. Ve svém důsledku má hluboké koryto a až do revitalizace protékala kdesi dole, skrytá pohledům. Situaci nezlepšoval ani široký most: kdokoli po něm kráčel, měl co dělat, aby řeku vůbec zahlédl. Díky zúžení mostu a jeho novému umístění mimo původní osu, bylo získáno místo pro vybudování amfiteátru, jež se pomalu svažuje k hladině. Poutavý amfiteátr u řeky, s novým mostem, jenž slouží jako jeho pozadí, se stává centrem aktivit ve městě a řeka může opět hrát důležitou roli v povědomí obyvatel.