Zaha Hadid byla vyzvána, aby v rámci nově vznikající severojižní tramvajové linky města Štrasburku vyprojektovala severní terminál tramvaje a parkoviště pro 700 vozidel. Její koncepce považuje parkoviště a terminál za jedno z překrývajících se polí a vektorů, které jsou pevně propojeny a tvoří proměnlivý celek. Tato “pole” jsou pohyblivé soustavy tvořené auty, tramvajemi, jízdními koly a chodci. Každé z nich má určitou trajektorii a stopu, jakož i pevné příslušenství.
Terminál je rozdělen tradičním způsobem na čekárnu, prostor pro ukládání jízdních kol, toalety a prodejnu. Parkoviště s kapacitou 700 aut je rozděleno na dvě části. Pojem aut jako pomíjivých a proměnlivých prvků, které se vyskytují na tomto místě, se projevuje „magnetickým polem“ z bílých čar a černého asfaltu. Bílé čáry ohraničují každé parkovací místo. Vycházejí z nejnižšího místa a pokračují severojižním směrem a poté se mírně stáčejí podél hranice pozemku. Každé místo je označeno sloupem osvětlení. Čáry na zemi kontrastují s plochami tmavšího betonu, který tvoří jakýsi imaginární “stín”, a procházejí parkovištěm, aby propojily pole terminálu s polem parkoviště. „Pole“ sloupů osvětlení udržuje konstantní základní výšku v závislosti na sklonu svahu. Záměrem je vzájemné působení statických a dynamických prvků všech velikostí.
Tramvajový terminál a parkoviště představují syntetické spojení země, světla a prostoru. Zdůrazněním momentů přechodu mezi otevřenou krajinou a vnitřním veřejným prostorem se projevuje snaha o definování nového pojmu “umělé přírody”, tzn. takové přírody, která stírá hranice mezi přírodním a umělým prostředím a přispívá ke zlepšení kvality života obyvatel ve Štrasburku.