Parc Esportiu Llobregat
Autor:
Álvaro Siza Vieira
Realizace:01.2003 - 01.2006
Užitná plocha:40000 m2
Náklady:21 000 000 Euro
Sportovní areál na západním okraji Barcelony je druhou Sizovou realizací v tomto městě. Bílý betonový komplex stojí mezi dálnicí a řekou Llobregat. Areál vyplňují dvě funkce umístěné do dvou rozdílných objemů. V pravoúhlém bloku je hlavní vstup, restaurace, převlékárny a krytá sportovní plocha (až pro tři basketbalová hřiště). Do eliptické části s organickým výběžkem Siza umístil polouzavřený bazén. Areál s celkovou plochou přesahující 40000m² má za úkol hrát ústřední roli v nastartování městského života na západním okraji Barcelony. Vnějšku dominuje světlý pohledový beton a uvnitř převládají bílé omítky. Jednotlivé prostory působí velice jednoduše, mají silné výtvarné kvality. Ať už jde o dlouhou vstupní chodbu s pravoúhlými světlíky nebo plavecký bazén s pravidelně rozmístěnými kruhovými otvory ve střešní kupoli, mají všechny tyto prostory krásnou a uklidňující atmosféru, jakou známe z většiny Sizových galerií. (pš)
Vítejte v dómu rozkoší
Álvaro Siza vzal Pantheon a diskotékovou kouli a vysochal z nich v industriálním území na okraji Barcelony slunečný plavecký bazén.
Álvaro Siza, mistr v lehkosti a sochař světla, není jedním z těch, který by udivoval masy extravagantními konstrukcemi a složitými architektonickými formami. I když to někdy není patrné hned na první pohled, tak jeho stavby prozrazují daleko více jedinečného prozkoumávání architektonických možností než u mnoha jiných současníků – obzvlášť když přijde řeč na kontext, prostor a hlavně světlo.
Blahý umírněný styl tohoto držitele Pritzkerovy ceny se zračí v jeho oblibě nízkých projektů. Pak není žádným překvapením, že jeho zatím poslední příspěvek v Barceloně najdeme daleko od přecpaného městského centra a mimo dosah běžných turistů. Téměř umělecky ztvárněný sportovní komplex navržený portugalským architektem v Cornellà de Llobregat (obyčejné dělnické čtvrti v průmyslové oblasti na okraji Barcelony) přinesl osvěžující sprchu současné architektury do vznikajícího sportovního centra, které brzy doplní nový stadion Espanyol Football Club od Arup. Sizův návrh dává místní komunitě tak moc žádaný sportovní areál a rekreační zařízení, na který magistrát vynaložil 20 milionů euro. Při pohledu z dálky působí komplex o velikosti 40000m² obrovsky, ale současně také nenápadně. Vysochaná masa bílého betonu objímá prostorné náměstí zdůrazňující veřejný charakter stavby. Náměstí pozvolna stoupá z ulice do stínu vstupní haly. Tu každý okamžité pozná neklamnou atmosféru vytvořenou Sizovým ojedinělým dotekem. Nabílené stěny, dlouhá přístupová cesta, nahodilé světlíky a lehce děsivá monolitnost objemu, který jakýmsi způsobem vzdoruje gravitačním silám, vytvářejí éterickou atmosféru dosvědčující Sizův um v evokování nehmotnosti za pomocí hmoty.
V tom však nespočívá hlavní zážitek z areálu. Neleží ani v jeho 2500m² hale nebo různých prostorách pro fitness. Jedna ze Sizových dlouhých chodeb je náhle přerušena pronikavým slunečním světlem. Architekt dráždí naší předtuchu něčeho pozoruhodného a navíc neočekávaného: ohromný vnitřní bazén chráněný děrovanou eliptickou kopulí vrhající kruhy světla na vodní hladinu. Pozinkovaným plechem opláštěná betonová kopule je propíchnutá přesně 62 kruhovými světlíky; je to jakoby Siza střechu provrtal. Výsledek je skoro jako by uvnitř posvátného chrámu byla umístěna nehybná diskotéková koule. Z balkonu vedoucího ze vstupní haly pomalu sestupuje zakřivená rampa až k úrovni vodní hladiny. Symetrický plavecký bazén pozvolna přechází do beztvarého tělesa. Jak pomalu vstupujete do tohoto neforemného prostoru mihotající se kapaliny, tak v údivu zíráte na tu podívanou, jak světlo skrápí hladinu, dokud náhle nezjistíte, že se voda nadzdvihává nad vaší bránicí. Zdánlivě drobný detail, a právě ten podkládá raison d'être celého centra a motivaci Sizova osvíceného návrhu, že vybavuje místní komunitu privilegovaným místem, ve kterém se lidé mohou zacvičit a uvolnit se. Stejně tak slouží těm, kteří sem chtějí na každodenní tréninky, jako i těm, kteří upřednostňují čvachtání se s dětmi během lenivého nedělního odpoledne. S celkovou plochou 3500m² bazén meandrovitě vytéká z jeho vnitřního útočiště do venkovní koupací části se zahradou, která slouží během parních letních měsíců jako vítaná oáza.
Jak Siza říká, je to „jeho malý příspěvek ke zkvalitní života v Cornellà“. A zdá se, že si to zde místní oblíbili. U nového jezírka v Cornellà (nebo ještě lépe máchající se v něm) jsou vidět babičky se svými vnoučaty, teenageři i pokročilí třicátníci. Není to poprvé, co Siza navrhl veřejné koupaliště; jednou z jeho nejranějších a velmi proslulých prací je komplex venkovních bazénů postavených roku 1966 v Leça de Palmeira nedaleko Porta. V roce 1979 se Siza zúčastnil soutěže na plavecké bazény Görlitzer v berlínské čtvrti Kreuzberg, kam navrhoval amorfní bazén překrytý kopulí. Zdá se, že tato myšlenka prosákla také do nově postaveného projektu. V Cornellà si Siza vyplnil nejen jeden ze svých cílů – stavět architekturu pro lidí – a také uplatnit svoji vášeň v modelování architektury, tentokrát za pomocí vody i světla.
Álvaro Siza vzal Pantheon a diskotékovou kouli a vysochal z nich v industriálním území na okraji Barcelony slunečný plavecký bazén.
Álvaro Siza, mistr v lehkosti a sochař světla, není jedním z těch, který by udivoval masy extravagantními konstrukcemi a složitými architektonickými formami. I když to někdy není patrné hned na první pohled, tak jeho stavby prozrazují daleko více jedinečného prozkoumávání architektonických možností než u mnoha jiných současníků – obzvlášť když přijde řeč na kontext, prostor a hlavně světlo.
Blahý umírněný styl tohoto držitele Pritzkerovy ceny se zračí v jeho oblibě nízkých projektů. Pak není žádným překvapením, že jeho zatím poslední příspěvek v Barceloně najdeme daleko od přecpaného městského centra a mimo dosah běžných turistů. Téměř umělecky ztvárněný sportovní komplex navržený portugalským architektem v Cornellà de Llobregat (obyčejné dělnické čtvrti v průmyslové oblasti na okraji Barcelony) přinesl osvěžující sprchu současné architektury do vznikajícího sportovního centra, které brzy doplní nový stadion Espanyol Football Club od Arup. Sizův návrh dává místní komunitě tak moc žádaný sportovní areál a rekreační zařízení, na který magistrát vynaložil 20 milionů euro. Při pohledu z dálky působí komplex o velikosti 40000m² obrovsky, ale současně také nenápadně. Vysochaná masa bílého betonu objímá prostorné náměstí zdůrazňující veřejný charakter stavby. Náměstí pozvolna stoupá z ulice do stínu vstupní haly. Tu každý okamžité pozná neklamnou atmosféru vytvořenou Sizovým ojedinělým dotekem. Nabílené stěny, dlouhá přístupová cesta, nahodilé světlíky a lehce děsivá monolitnost objemu, který jakýmsi způsobem vzdoruje gravitačním silám, vytvářejí éterickou atmosféru dosvědčující Sizův um v evokování nehmotnosti za pomocí hmoty.
V tom však nespočívá hlavní zážitek z areálu. Neleží ani v jeho 2500m² hale nebo různých prostorách pro fitness. Jedna ze Sizových dlouhých chodeb je náhle přerušena pronikavým slunečním světlem. Architekt dráždí naší předtuchu něčeho pozoruhodného a navíc neočekávaného: ohromný vnitřní bazén chráněný děrovanou eliptickou kopulí vrhající kruhy světla na vodní hladinu. Pozinkovaným plechem opláštěná betonová kopule je propíchnutá přesně 62 kruhovými světlíky; je to jakoby Siza střechu provrtal. Výsledek je skoro jako by uvnitř posvátného chrámu byla umístěna nehybná diskotéková koule. Z balkonu vedoucího ze vstupní haly pomalu sestupuje zakřivená rampa až k úrovni vodní hladiny. Symetrický plavecký bazén pozvolna přechází do beztvarého tělesa. Jak pomalu vstupujete do tohoto neforemného prostoru mihotající se kapaliny, tak v údivu zíráte na tu podívanou, jak světlo skrápí hladinu, dokud náhle nezjistíte, že se voda nadzdvihává nad vaší bránicí. Zdánlivě drobný detail, a právě ten podkládá raison d'être celého centra a motivaci Sizova osvíceného návrhu, že vybavuje místní komunitu privilegovaným místem, ve kterém se lidé mohou zacvičit a uvolnit se. Stejně tak slouží těm, kteří sem chtějí na každodenní tréninky, jako i těm, kteří upřednostňují čvachtání se s dětmi během lenivého nedělního odpoledne. S celkovou plochou 3500m² bazén meandrovitě vytéká z jeho vnitřního útočiště do venkovní koupací části se zahradou, která slouží během parních letních měsíců jako vítaná oáza.
Jak Siza říká, je to „jeho malý příspěvek ke zkvalitní života v Cornellà“. A zdá se, že si to zde místní oblíbili. U nového jezírka v Cornellà (nebo ještě lépe máchající se v něm) jsou vidět babičky se svými vnoučaty, teenageři i pokročilí třicátníci. Není to poprvé, co Siza navrhl veřejné koupaliště; jednou z jeho nejranějších a velmi proslulých prací je komplex venkovních bazénů postavených roku 1966 v Leça de Palmeira nedaleko Porta. V roce 1979 se Siza zúčastnil soutěže na plavecké bazény Görlitzer v berlínské čtvrti Kreuzberg, kam navrhoval amorfní bazén překrytý kopulí. Zdá se, že tato myšlenka prosákla také do nově postaveného projektu. V Cornellà si Siza vyplnil nejen jeden ze svých cílů – stavět architekturu pro lidí – a také uplatnit svoji vášeň v modelování architektury, tentokrát za pomocí vody i světla.
Ana Cristina Cañizares pro časopis Frame #52, 09.2006
0 komentářů
přidat komentář
