Palác elektrických podniků
rekonstrukce a konverze
Palác Elektrických podniků patří mezi nejvýznamnější památky české meziválečné funkcionalistické architektury. Hlavní myšlenkou obnovy bylo prezentovat signifikantní části budovy v jejich autentické podobě a celý objekt pak jako moderní, i dnes plně funkční budovu poskytující nadstandardní inspirativní prostory nejen pro práci. Projekt přináší zcela nové techniky a technologie, naznačuje cestu k obnově obdobných meziválečných staveb velkého měřítka. Průlomová byla komplexní rekonstrukce obvodového pláště s akcentem na celistvý architektonický výraz, ale také interiérů, kde se jedná o skloubení autentické obnovy a novodobých požadavků. Jádro objektu tvoří kancelářská část s těžištěm v pětipatrové lodi centrální dvorany lemované galeriemi po obvodu. Dispozičně uzavřený střed je směrem do hloubky rozvolňován do otevřenějších dispozic. Součástí obnovy jsou i navazující prostory, někdejší výstavní galerie, obchodní jednotky v přízemí a přilehlé plochy doplněné moderním detailem parteru.
Objekt je železobetonový monolitický skelet založeným na betonových patkách, doplněným v úrovni posledních dvou podlaží skeletem ocelovým. Hlavními technickými momenty rekonstrukce byly celková sanace základů z hlinitanových betonů, komplexní výměna obvodového pláště vč. výplní otvorů, výměny všech technologických systémů a jejich doplnění vzhledem k platné legislativě zejména v oblasti požární techniky a v neposlední řadě vytvoření automatického parkovacího zakladače ve značné části rozsáhlých suterénů. Komplikované byly práce na restaurátorských celcích, kde byly historické prvky doplňovány současnou funkční vrstvou architektury. Díky celkové obnovně fasád zahrnujících vývoj a výrobu kopií dřevěných a ocelových oken, zbudování nových prosklených střech nad původními střechami sklobetonovými ve všech atriích byly současně značně vylepšeny tepelně-technické vlastnosti obálky budovy. Instalované technologie pak reprezentují kvalitativní posun v ekonomice a efektivitě provozu.
Stavebně rozsáhlá a technicky mimořádně komplikovaná rekonstrukce a konverze paláce Elektrických podniků v Praze je důležité vnímat i z hlediska interdisciplinární spolupráce. Tuto stavbu lze s jistotou označit za jednu z největších a technicky nejnáročnějších rekonstrukcí památkově chráněného objektu na území Prahy, mimo jiné právě rozsahem stavební intervence, zapojením odborných skupin různých oborů a téměř laboratorním hledáním konečného řešení po dobu řady let. V tomto ohledu přináší obohacení poznatků o meziválečné architektuře i možnostech při její obnově. Klíčový zde byl podíl skupiny stavebních historiků a restaurátorů a současně i kolegů z oboru poruchy staveb, stavebních materiálů a stavebních laboratoří. Úloha je specifická nejen tím, že se jedná o objekt poměrně novodobý, ale především tím, že palác Elektrických podniků je rozsáhlým stavebním celkem. Pro stavebně historické průzkumy a dokumentaci jednotlivých prvků a jejich skupin proto bylo třeba zavést zcela novou metodiku evidence v databázích, protože běžně používané postupy by pro objekt tohoto rozsahu byly nedostatečné a v režimu stavby nepoužitelné. Pro hledání postupů rekonstrukce pak platí, že je třeba hledat řešení, která na stavbě nebudou aplikována jednotlivě nebo na omezené ploše, ale naopak téměř průmyslově na plochách mnoha tisíc metrů čtverečních a v dodávkách čítajících řádově stovky a tisíce kusů výrobků. Stavební a technologické postupy tedy musí být většinou takové, aby je dokázali realizovat běžní stavební dodavatelé a nebo vybraní dodavatelé pod dohledem restaurátorských profesí.
Ochrana a obnova stavebního fondu české meziválečné architektury, která je mimořádná nejen kvalitou tvorby, ale slouží i jako doklad a odkaz společenské ambice 1. československé republiky je dnes novým úkolem, výzvou, která stojí před architekty, stavebními profesemi i památkovou péčí. Velká část objektů je totiž vice než stavbou prototypem nebo chceme-li manifestem, a to po stránce architektonické i technické. Poměrně hojně se zde vyskytují části budov, které nejsou obnovitelné vzhledem k nevhodně zvolenému technickému řešení v době jejich vzniku, a přesto je třeba je jako neopominutelnou součást historické architektury zachovat.
Objekt je železobetonový monolitický skelet založeným na betonových patkách, doplněným v úrovni posledních dvou podlaží skeletem ocelovým. Hlavními technickými momenty rekonstrukce byly celková sanace základů z hlinitanových betonů, komplexní výměna obvodového pláště vč. výplní otvorů, výměny všech technologických systémů a jejich doplnění vzhledem k platné legislativě zejména v oblasti požární techniky a v neposlední řadě vytvoření automatického parkovacího zakladače ve značné části rozsáhlých suterénů. Komplikované byly práce na restaurátorských celcích, kde byly historické prvky doplňovány současnou funkční vrstvou architektury. Díky celkové obnovně fasád zahrnujících vývoj a výrobu kopií dřevěných a ocelových oken, zbudování nových prosklených střech nad původními střechami sklobetonovými ve všech atriích byly současně značně vylepšeny tepelně-technické vlastnosti obálky budovy. Instalované technologie pak reprezentují kvalitativní posun v ekonomice a efektivitě provozu.
Stavebně rozsáhlá a technicky mimořádně komplikovaná rekonstrukce a konverze paláce Elektrických podniků v Praze je důležité vnímat i z hlediska interdisciplinární spolupráce. Tuto stavbu lze s jistotou označit za jednu z největších a technicky nejnáročnějších rekonstrukcí památkově chráněného objektu na území Prahy, mimo jiné právě rozsahem stavební intervence, zapojením odborných skupin různých oborů a téměř laboratorním hledáním konečného řešení po dobu řady let. V tomto ohledu přináší obohacení poznatků o meziválečné architektuře i možnostech při její obnově. Klíčový zde byl podíl skupiny stavebních historiků a restaurátorů a současně i kolegů z oboru poruchy staveb, stavebních materiálů a stavebních laboratoří. Úloha je specifická nejen tím, že se jedná o objekt poměrně novodobý, ale především tím, že palác Elektrických podniků je rozsáhlým stavebním celkem. Pro stavebně historické průzkumy a dokumentaci jednotlivých prvků a jejich skupin proto bylo třeba zavést zcela novou metodiku evidence v databázích, protože běžně používané postupy by pro objekt tohoto rozsahu byly nedostatečné a v režimu stavby nepoužitelné. Pro hledání postupů rekonstrukce pak platí, že je třeba hledat řešení, která na stavbě nebudou aplikována jednotlivě nebo na omezené ploše, ale naopak téměř průmyslově na plochách mnoha tisíc metrů čtverečních a v dodávkách čítajících řádově stovky a tisíce kusů výrobků. Stavební a technologické postupy tedy musí být většinou takové, aby je dokázali realizovat běžní stavební dodavatelé a nebo vybraní dodavatelé pod dohledem restaurátorských profesí.
Ochrana a obnova stavebního fondu české meziválečné architektury, která je mimořádná nejen kvalitou tvorby, ale slouží i jako doklad a odkaz společenské ambice 1. československé republiky je dnes novým úkolem, výzvou, která stojí před architekty, stavebními profesemi i památkovou péčí. Velká část objektů je totiž vice než stavbou prototypem nebo chceme-li manifestem, a to po stránce architektonické i technické. Poměrně hojně se zde vyskytují části budov, které nejsou obnovitelné vzhledem k nevhodně zvolenému technickému řešení v době jejich vzniku, a přesto je třeba je jako neopominutelnou součást historické architektury zachovat.
0 komentářů
přidat komentář
