Obytný soubor Pilotengasse
Stavební plocha pro výstavbu Vídeňského souboru Pilotengasse s 200 dvojdomky a samostatnými domy byla púvodně bažinatá louka na vídeňské periférii poblíž Aspernu. Byly vyzvány tři architektonické týmy - Adolf Krischanitz z Vídně, Otto Seidle z Mnichova a švýcarský tým Herzog & deMeuron, aby navrhly zastavovací plán území a poté jednotlivé skupiny domů. Tyto tři vybrané architektonické kanceláře reagovali na otevřenou situaci zamokřené louky celkovým konceptem. Nejdříve byla hledána urbanistická forma, která by dostatečně charakterizovala nový rozvoj pozemku zástavbou domů a průmyslových ploch na severním okraji Aspernu. Nově vzniklý obytný soubor by se neměl stát novým centrem staré vesnice, která již jedno centrum má. Herzog & deMeuron načrtly ukázky možného rozvoje z uzavřené formy do otevřené figury. Forma navržená pro stavbu obytného souboru Pilotengasse se zdála být zahnutá jakoby mimo prostor do pláně. Toto obytné centrum, které se vyhýbá jakékoli asociaci na venkovskou náves, je obklopeno po obou stranách čtyřmi řadami domů - podobně jako slupky cibule. Herzog & deMeuron určily dvě ortogonální hrany s řetězem domů tvarů L a příčně umístěné samostatně stojící domy od Adolfa Krischanitze. Vnitřní řady jsou sestaveny odděleně od každé další a jsou lehce zakřiveny jakoby byly jedoucími vlaky, které byly seřazeny v podzemním depu na severu města a nyní se pomalu pohybují ve směru svého zakřivení. Řady tvoří obraz příjezdu a odjezdu, což symbolizuje běžný denní život obyvatel tohoto typu bydlení - ze dne na den. Zahnutí řad poskytuje přehlednou orientaci v souboru a je poněkud podobné vlakovému nádraží: Pohyb samotný se zdá být formou. Zahrady před domy a za domy tudíž dosahují proměnné šířky a tím je zabráněno nudným identickým řadám.
Vzájemné překrývání geometrických konstrukčních polí řad domů podporuje tuto otevřenou identitu rozvoje. Vzhledem k tomuto jejich zakřivení stáčí se vnitřní řady domů do fragmentů kruhů, jejichž středy jsou daleko za řadami domů. Pravoúhlá síť ulic a pěšin spojuje jednotlivé řady a umožňuje "provzdušnění" prostoru souboru. Mezi jednotlivými bloky domů jsou průchody, které umožňují projít z jedné ulice do druhé. Obytný soubor dodržuje řád, klid, vyrovnanost a pružnost zároveň.
Každá ze tří vyzvaných kanceláří přebírá zodpovědnost za asi jednu třetinu z 200 domů. V případě třech řad, které Herzog & de Meuron spolunavrhovali (od západu na východ), použily zakřivené řady poprvé ze všech architektonických koncepčních návrhů. Širší domy v prostředku a užší na koncích člení rozpětí křivky a poskytuje figurální klid a vyrovnanost. Okna závisející na světových stranách objektu byla uspořádána jak podle vnější strany, tak podle vnitřního dispozičního uspořádání. Helmut Federle, se kterým bylo konzultováno barevné řešení, vybral barvy pro ochranné nástřiky oken a dveří tak, aby byly ve správném poměru s ostatními rozdílnými elementy fasád. Otto Steidle zvolil barevné řešení takové, že navrhl vstupní fasády natřené bíle a zahradní fasády barevně.
Ze tří typů domů postavených Herzog & de Meuronem je zajímavá zejména řada domů s dobře přehledným nižším podlažím a kontinuálním tokem zahrad, které mohou být přístupné přímo přes průchod nebo venkovním schodištěm z nadzemní části domu.
Podobně jako zastavovací plán Viesenhäuser Hof poblíž Stuttgartu, oddělené typy domů jsou situovány dohromady otevřenou strukturou z důvodu jednotné celistvosti komplexu.
Staveniště je obklopeno zdí. Návrh přízemí obytného komplexu se stává stále více a více otevřený. Nakreslené skici ukazují rozvoj z řadové figury osmi řad k užším konkávně zakřiveným a přerušovaným řadám domů. Od začátku je pamatováno na dostatek parkovacích ploch. Obytný soubor má podzemní parkoviště. Směrem k bočním stranám je soubor rámován dvěma pravoúhlými řadami objektů architektů Kirschanitze a Herzog & de Meurona. Část pozemku na okraji sídliště zůstala ponechána bez úprav jako zelená "louka" k libovolnému užívaní. (Její skutečné využívaní je dnes poněkud chaotické…)
Architektonický tým Herzog & deMeuron patří mezi mé nejoblíbenější architektonické kanceláře. Snad právě proto jsem si vybral pro tento příspěvek obytný soubor Pilotengasse u Vídně. Mrzí mě, že jsem právě tento soubor osobně ještě nenavštívil. Proto bude mé hodnocení jistě dosti subjektivní a závislé vlastně jen na shlédnutých fotografiích. Rovněž při překladu textů mohlo dojít k určité výkladové transformaci. Při prostudování tohoto souboru jsem usoudil, že moji oblíbení architekti vlastně bezezbytku splnili mé očekávání. Při utváření názoru na toto sídliště mě napadlo jediné slovo: brutální. Svým nekonvenčním přístupem při komponování tohoto sídliště docílili velmi originálního půdorysného schématu. Rovněž vlastní domy se mi zdají celkem sympatické (zejména dispozičně) a snad bych si i dokázal představit v nich bydlet. Ovšem celé dohromady mi to jejich "nádraží" (jak to sami nazývají) možná připomíná "vlakáč" až příliš. V uniformním přístupu mě také napadá prvoplánové srovnání s domky v Rudníku. Zde je to ovšem ve velkém a zcela jiném měřítku. Nebýt zdejší řady domů (vlaky) zahnuté, asi bych se nevyhnul asociaci vyvolávající koncentrační tábor, nebo jiný druh levného dočasného masivního ubytování. Půdorysné řešení obytného sídliště by jistě také sneslo i srovnání s ryze racionálním uspořádáním starověkého římského vojenského tábora - Stany vojáků jsou úsporně postaveny v hustých řadách, nechybí zde hlavní severojižní ulice jdoucí středem "tábora" - (via principalis) a na ni několik kolmých - vedlejších (via decumana). Střed tábora je uzpůsoben pro shromáždění velitelů vojsk. Po obvodu je "palisádové opevnění" chránící tábor…
Na závěr bych řekl asi tolik, že síla urbanistického konceptu a celkového architektonického výrazu poněkud převážila nad lidským měřítkem. Obytný soubor získal několik ocenění za urbanistické řešení, ale vysloužil si kritiku místních obyvatel. Jakoby byl soubor až příliš komponován pro letecký pohled. Celkové výtvarné působení ale hodnotím jako zdařilé, a snad bych si i dokázal představit zde nějaký čas bydlet. Jako svou životní definitivu pro bydlení bych však toto obytné schéma jen stěží přijal.
Vzájemné překrývání geometrických konstrukčních polí řad domů podporuje tuto otevřenou identitu rozvoje. Vzhledem k tomuto jejich zakřivení stáčí se vnitřní řady domů do fragmentů kruhů, jejichž středy jsou daleko za řadami domů. Pravoúhlá síť ulic a pěšin spojuje jednotlivé řady a umožňuje "provzdušnění" prostoru souboru. Mezi jednotlivými bloky domů jsou průchody, které umožňují projít z jedné ulice do druhé. Obytný soubor dodržuje řád, klid, vyrovnanost a pružnost zároveň.
Každá ze tří vyzvaných kanceláří přebírá zodpovědnost za asi jednu třetinu z 200 domů. V případě třech řad, které Herzog & de Meuron spolunavrhovali (od západu na východ), použily zakřivené řady poprvé ze všech architektonických koncepčních návrhů. Širší domy v prostředku a užší na koncích člení rozpětí křivky a poskytuje figurální klid a vyrovnanost. Okna závisející na světových stranách objektu byla uspořádána jak podle vnější strany, tak podle vnitřního dispozičního uspořádání. Helmut Federle, se kterým bylo konzultováno barevné řešení, vybral barvy pro ochranné nástřiky oken a dveří tak, aby byly ve správném poměru s ostatními rozdílnými elementy fasád. Otto Steidle zvolil barevné řešení takové, že navrhl vstupní fasády natřené bíle a zahradní fasády barevně.
Ze tří typů domů postavených Herzog & de Meuronem je zajímavá zejména řada domů s dobře přehledným nižším podlažím a kontinuálním tokem zahrad, které mohou být přístupné přímo přes průchod nebo venkovním schodištěm z nadzemní části domu.
Podobně jako zastavovací plán Viesenhäuser Hof poblíž Stuttgartu, oddělené typy domů jsou situovány dohromady otevřenou strukturou z důvodu jednotné celistvosti komplexu.
Staveniště je obklopeno zdí. Návrh přízemí obytného komplexu se stává stále více a více otevřený. Nakreslené skici ukazují rozvoj z řadové figury osmi řad k užším konkávně zakřiveným a přerušovaným řadám domů. Od začátku je pamatováno na dostatek parkovacích ploch. Obytný soubor má podzemní parkoviště. Směrem k bočním stranám je soubor rámován dvěma pravoúhlými řadami objektů architektů Kirschanitze a Herzog & de Meurona. Část pozemku na okraji sídliště zůstala ponechána bez úprav jako zelená "louka" k libovolnému užívaní. (Její skutečné využívaní je dnes poněkud chaotické…)
Architektonický tým Herzog & deMeuron patří mezi mé nejoblíbenější architektonické kanceláře. Snad právě proto jsem si vybral pro tento příspěvek obytný soubor Pilotengasse u Vídně. Mrzí mě, že jsem právě tento soubor osobně ještě nenavštívil. Proto bude mé hodnocení jistě dosti subjektivní a závislé vlastně jen na shlédnutých fotografiích. Rovněž při překladu textů mohlo dojít k určité výkladové transformaci. Při prostudování tohoto souboru jsem usoudil, že moji oblíbení architekti vlastně bezezbytku splnili mé očekávání. Při utváření názoru na toto sídliště mě napadlo jediné slovo: brutální. Svým nekonvenčním přístupem při komponování tohoto sídliště docílili velmi originálního půdorysného schématu. Rovněž vlastní domy se mi zdají celkem sympatické (zejména dispozičně) a snad bych si i dokázal představit v nich bydlet. Ovšem celé dohromady mi to jejich "nádraží" (jak to sami nazývají) možná připomíná "vlakáč" až příliš. V uniformním přístupu mě také napadá prvoplánové srovnání s domky v Rudníku. Zde je to ovšem ve velkém a zcela jiném měřítku. Nebýt zdejší řady domů (vlaky) zahnuté, asi bych se nevyhnul asociaci vyvolávající koncentrační tábor, nebo jiný druh levného dočasného masivního ubytování. Půdorysné řešení obytného sídliště by jistě také sneslo i srovnání s ryze racionálním uspořádáním starověkého římského vojenského tábora - Stany vojáků jsou úsporně postaveny v hustých řadách, nechybí zde hlavní severojižní ulice jdoucí středem "tábora" - (via principalis) a na ni několik kolmých - vedlejších (via decumana). Střed tábora je uzpůsoben pro shromáždění velitelů vojsk. Po obvodu je "palisádové opevnění" chránící tábor…
Na závěr bych řekl asi tolik, že síla urbanistického konceptu a celkového architektonického výrazu poněkud převážila nad lidským měřítkem. Obytný soubor získal několik ocenění za urbanistické řešení, ale vysloužil si kritiku místních obyvatel. Jakoby byl soubor až příliš komponován pro letecký pohled. Celkové výtvarné působení ale hodnotím jako zdařilé, a snad bych si i dokázal představit zde nějaký čas bydlet. Jako svou životní definitivu pro bydlení bych však toto obytné schéma jen stěží přijal.
0 komentářů
přidat komentář
