3 NÁVŠTĚVY V RUE DES SUISSES
Návštěva první - srpen 2001 - Ohromení
Když jsem roku 2001 odjížděl do Paříže, architektka Helena Jiskrová mi připomněla, že bych měl navštívit "výborné bydlení" slavné švýcarské dvojice - Herzoga s de Meuronem. Považoval jsem to tehdy za omyl. O ničem takovém jsem nevěděl. Přesto jsem zašel do knihkupectví a podařilo se mi v monografii HdM od Birkhauseru najít model, něčeho, co odpovídalo popisu Heleny Jiskrové. Předpokládaný termín dokončení, podzim 2001. Po delších peripetiích jsem stál před černým objektem v ulici s příznačným názvem. Rue des Suisses znamená samozřejmě Švýcarská ulice. Skrz černé pletivo hlavního vstupu bylo možno více tušit než vidět vnitřní dvůr. Po zmáčknutí asi desátého zvonku jsem se dostal dovnitř. Tam se nachází skutečné jádro celé realizace. Po projití asi patnáctimetrovým tunelem, na jehož konci se nachází obrovský kus zeleného skla - jsem se konečně ocitl před třípodlažním bytovým objektem. Jeho nejexponovanější fasáda je celá pokryta dřevěnými rolovacími žaluziemi, které opisují tvar zakřivených ocelových profilů. Tento jednoduchý prvek dodal celému objektu výrazný charakter. Napětí mezi "čistým" uzavřeným a "špinavým" otevřeným je dosaženo stejně jako u venkovních budov. Boční kratší fasáda je pokryta ocelovými lanky, po kterých snad jednou poroste popínavá zeleň. 14. arrondisement a zvláště okolí rue des Suisses nepostrádá určitý šarm, ale žádné velké kvality nenabízí. Zato v příjemném tichém dvoře od HdM jsem si připadal jako Alenka v říši za zrcadlem. Má francouzská kamarádka popsala své dojmy se stručností sobě vlastní: "zvenku to připomíná vězení, ale zevnitř je to ráj."
Návštěva druhá - září 2003 - Potvrzení Více si všímám dvou exteriérových budov - užší v ulici Jonquoy a především té širší v rue des Suisses. Její prolomené fasády, která v přízemí umožňuje snadnější zajíždění automobilů do podzemní garáže, ale hlavně v perspektivních pohledech celý objekt značně dynamizuje, zvláště pak při nedodržení rovnoběžnosti mezi hlavní a předsazenou ocelovou fasádou. Tato exteriérová černá klec dokáže skrýt všechny interiérové individuálnosti jednotlivých bytů a dává domu jednolitý charakter. Byl jsem až překvapen jak často majitelé bytů tuto fasádu využívají - otvírají a zavírají několikrát během dne podle potřeby. Návštěva třetí - květen 2005 - Znovupotvrzení V roce 2004 jsem navštívil několik basilejských souborů švýcarské dvojice. Pařížská realizace připomíná srostlici dvou z nich, ale myslím, že je stejně předčí. Zeleň kompletně pokrývá kratší fasádu, jak se dalo roku 2001 tušit. Stromy vyrostly, materiály zestárly, nájemníci se nastěhovali - ambience vnitrobloku tím jen získala na síle - což nebývá často k vidění. Až napotřetí si uvědomuji, že na dvoře chodím po střeše velkého podzemního parkoviště. Už vím, že v celém komplexu se nachází 58 bytů, jejichž dispozice žádnou revoluci nepředstavují. Vím, že celá stavba stála něco málo přes 6 miliónů euro, což dává velice nízkou cenu za byt na pařížské poměry. Vím, že kuchyně a koupelny vnitřního objektu jsou vystrčeny mimo hlavní objem budovy, přestože to nevidím. Vím, že ve dvou malých domcích se nachází normální byty, přestože jsem si původně myslel, že obsahují nějaké společné zařízení. Vím, že za vysokou požární zdí se nachází dětské hřiště, ze kterého však žádný křik nedoléhá. Vím, že balkóny nízkého objektu jsou v každém dalším patře vždy širší, než v předchozím a kompenzují tak vzdálenost od terénu. Zároveň je tak vytvořena charakteristická prohnutá silueta, která je ještě podtržena již zmíněnými roletami. Vím, že objemově obdobný bytový dům v Horažďovicích od Josefa Pleskota, jakkoliv obdivuhodný, ve srovnání s HdM, neobstojí. Vím, že HdM vytvořili v Paříži nejpůsobivější realizaci za posledních 50 let. Do srovnání s Le Corbusierem, Loosem a Pierrem Chareau se nepouštím.
V Paříží, 14.6. 2005, AG