V roce 1911 byl Hans Poelzig pověřen návrhem obchodního domu na rohu ulice Junkernstrasse s východní fasádou orientovanou do náměstí Christopheriplatz. Na stejném pozemku již předtím navrhoval vratislavský architekt Alvin Wedemann historizující obchodní dům, s nímž však investor nebyl spokojený. Poelzigův projekt po typologické stránce sloužil jako prototyp dalším moderním obchodním domům v Německu. Navzdory zvykům Poelzig přišel s jasným horizontálním členěním celkové stavby, což se propisuje také do fasády.
Obchodní prostory jsou s výjimkou nárožích místností bez vnitřních sloupů. Pilíře na fasádě stojí v rozestupu 4,3 metru. Železobetonové rámy jsou monoliticky spojeny se stropními deskami. V přízemí mají rámy rozpon 11,75 m a v nejvyšším pátém podlaží 12,75 m. První tři podlaží se směrem vzhůru rozšiřují o 30 centimetrů a rozšiřují tak obchodní plochu, což je princip uplatňovaný již u středověkých měšťanských domů. Průběžné parapety podpírají kanelované podpory vytvářející na fasádě pravidelný rytmus. Obvodový plášť tvoří přiznaný pohledový beton. Uvnitř sídlily kanceláře a obchody různých společností. Dokladem flexibility velkoprostorové dispozice je skutečnost, že kolem roku 1916 bylo v přízemí provozováno kino. V průběhu 60. a 70. let minulého století byly provedeny úpravy, které však byly při rozsáhlé rekonstrukci v letech 1992-93 odstraněny a objekt navrácen do původního stavu. Stavba musela zároveň splňovat dnešní technické požadavky, což se projevilo například na profilech okenních rámů, které neodpovídají původním štíhlým profilům.