Poloostrov v rotterdamské přístavní čtvrti Kop van Zuid má blíž k Manhattanu než evropskému tradičnímu městu. Historická stopa byla kompletně smazána po německém bombardování během druhé světové války a mohlo se začít stavět jako v dobách, kdy se New York ještě nejmenoval New York a patřil právě Holanďanům. Stavební boom na Kop van Zuid začal, když byl v roce 1987 odsouhlasen urbanistický projekt Teuna Koolhaase, který se prý inspiroval londýnskými Docklands. Inspiraci bych však hledal ještě dál. Od roku 1873 z Wilhelminapier na Kop van Zuid odplouvala pravidelná linka do Ameriky a na konci poloostrova leží historická budova hotelu New York. V roce 1996 propojil
Erasmus Brug centrum města s jižním břehem a stavební práce v přístavu mohly naplno propuknout.
Foster,
Piano,
Mecanoo, de Architekten Cie, Kraaijvanger & Urbis,
EEA zde postavili stometrové mrakodrapy a další (jeden dokonce 300 metrů vysoký) jsou na stole. Lidské a kulturní měřítko však zůstalo zachováno. Vedle drobného klenotu od Korteknie & Stuhlmacher a historické budovy od Van den Broek & Bakema se v roce 2001 zařadilo nové divadlo Luxor od německé architektonické kanceláře Bolles + Wilson, které se svým nevšedním návrhem porazilo pět dalších vyzvaných architektů. Při veřejné presentaci soutěžních projektů se publikum rozhodlo pro projekt domácí
OMA. Realizací byl však pověřen
Peter Wilson.
Muzikálové divadlo pro 1520 diváků obaluje 360º kolem celého domu jediná fasáda, která má svým vodorovným laťováním připomínat dřevěné lodě kotvící v přístavu. Dům nemá hlavní ani vedlejší fasádu, předek ani zadek, důležitější a méně důležité části. Příjezdu pro zásobování byla věnována stejná péče jako zářící věži s nápisem „Luxor”. Vyboulená západní fasáda je stejně zajímavá jako pomalovaná východní strana. Za zprohýbanou rajčatově zbarvenou fasádou pokračovali její autoři i uvnitř v sochařské hře. Specifika zadání dala vzniknou krajinnému i intimnímu rozměru interiéru. Obří rampy slouží k příjemnému promenádování a sál přes svoji velikost působí osobním dojmem. Silně skulpturální výraz však neopomíjí funkční stránku. Pětina celkového rozpočtu padla na zázemí jeviště. Protože v Luxoru hrají převážně cizí soubory, zřeklo se vedení divadla dílen a velkých skladů rekvizit. Muselo tak být dokonale vyřešeno zásobování hostujících divadelních souborů. Není tak problém dostat zároveň tři obří kamiony do těsné blízkosti jeviště. Sjet po zásobovací rampě Luxoru se pomalu stává snem každého řidiče trucku. Ještě více péče bylo věnováno velkorysému vstupu pro návštěvníky divadla a přestávkovým místnostem (foyer Rýn a foyer Maas). Lehce dramatický koncept vnitřních prostor s dech beroucím výhledem. Rotterdamský Manhattan tak získal i svoji Broadway.