Národní plavecké centrum

"Voda nemá ustálený obraz. Může být klidná, může zrcadlit oblohu, nebo může mít podobu velkých vln."

Plavecká hala Watercube v Pekingu se stala společně se sousedním "Ptačím hnízdem" od architektonické kanceláře Herzog & de Meuron bezesporu jedním z ikonických symbolů letních Olympijských her 2008. Stejně tak se ale stala symbolem současného paradigmatu v architektuře a ve společnosti. Jedinečná atmosféra stavby zachycující proměnlivost vody a denního života i originální environmentální a strukturální nápad jsou zde spojeny do unikátního celku, nemluvě o využití nejmodernějších postupů v procesu tvorby a logistiky architektonického díla, které předběhly svou dobu. Software vyvinutý australskou pobočkou firmy Arup specielně pro tento projekt umožnil při zásadních změnách v projektu provést potřebné analýzy pro různé zátěžové scénáře, optimalizovat konstrukční prvky a vytvořit novou výrobní dokumentaci za dobu kratší jednoho týdne.

K vytvoření nosné struktury tématicky spjaté s vodou se designérský tým pustil do výzkumu geometrie bublin. Inspirací jim byla práce Lorda Kelvina (Williama Thomsona) a irských fyziků Weairea a Phelana. Ti se zabývali rozdělením prostoru na buňky o stejném objemu a minimálním povrchu. Weaireho-Phelanova "pěna" sestává z kombinace dvanácti- a čtrnáctistěnů. Tuto strukturu poté architekti "ořezali" do tvaru krabice o rozměrech 584x584x102 stop, aby vytvořili vizuální kontrast se sousedním stadionem. Strukturu navíc natočili tak, aby v řezu vytvořila dojem nepravidelného uspořádání. Uvnitř vykrojili 3 hranaté haly zasvěcené plaveckým a skokanským disciplínám. Pouze v jednom místě - v tzv. Bubble baru - odstranili shluk buněk a dali tak návštěvníkům možnost shlédnout ryzí geometrii mnohostěnů. Snad je škoda, že podobně odvážně nepřistoupili i k vnější fasádě, protože zejména v rozích budovy působí čára řezu velmi rušivě. Taktéž vstupní průčelí dává trochu dojem nedostatku času při finalizaci návrhu.

Hrany strukturálních buněk formující trojrozměrnou nelineární a nesměrovou síť jsou vyrobeny z ocelových trubek spojených pomocí 12.000 kulových styčníků, které rovnoměrně přenášejí zatížení budovy a zajišťují její dostatečnou pevnost i při nejsilnějších zemětřeseních, která se v oblasti vyskytují. K výborné seismické odolnosti přispívá i plášť budovy navržený z ETFE polštářů, jenž váží jen 1 procento rovnocenné skleněné varianty. Ve srovnání se sklem mají ETFE polštáře i jednoznačně lepší akustické vlastnosti, což ocenili zejména televizní štáby zajišťující přenos her. Jelikož bazény jsou celoročně vyhřívány bylo nasnadě vytvořit "skleník", který umožňuje zachytit až 20 procent dopadající solární energie a zabezpečit tak dostatek světla a tepla pro budovu. Podle společnosti Arup by se toho dalo docílit i rozmístěním 340.000 čtverečních stop fotovoltaických článků, kterých ovšem nebylo třeba. Objekt uspoří kolem 30 procent energie na osvětlení a až 50 procent energie na vytápění. Teplo se akumuluje zejména ve vodní mase a přilehlých betonových plochách. Plášť budovy funguje jako dvojitá fasáda a zároveň chrání nosnou konstrukci proti korozi z vnějšího silně znečištěného ovzduší i z vlhkého vnitřního prostředí. Regulaci osvětlení řeší aluminizovaný vzor na povrchu střešních panelů, který blokuje 10-95 procent světla. Nejhustější vzor je v místech, kde přísné regulace přenosové techniky vyžadovaly jen 5 procent denního světla.
Nelehkým úkolem bylo zajistit plavcům teplo a vlhko a zároveň divákům suché a svěží klima. Proto je pod sedačky diváků přiváděn chladný vzduch.

Důležitým aspektem celého projektu je i hospodaření s vodou. Šedá voda z filtračního procesu je ošetřena a vrácena zpět do bazénu. Úbytky vody, ke kterým dochází při čistění, jsou pak nahrazovány dešťovou vodou sbíranou ze střechy. Tím budova minimalizuje zátěž vodovodní i odpadní infrastruktury Pekingu.