Muzeum papírenského mlýnu
Museu Moinho de Papel
Moinho de Papel je historická budova v portugalském městě Leiria nacházející se na levém břehu řeky Lis východně do kostela sv. Augustina a vedle mostu Caniços. Středověký mlýn byl speciálně navržen pro výrobu papíru a byl první svého druhu v celém Portugalsku.
Ve středověku vlastnilo město Leiria několik vodních mlýnů určených k mletí obilí, které ekonomicky velmi prosperovaly. Papírna byla ve městě zřízena v roce 1411 na základě Královské charty Jana I. Portugalského. Jednalo se o první známou papírnu v Portugalsku a také první mlýn na zpracování buničiny, což současně vedlo k tomu, že Leiria byla jedním z prvních portugalských měst s vlastním tiskařským lisem, kde byla v roce 1496 vytištěna jedna z prvních knih v zemi. Jednalo se o astronomické tabulky Almanach perpetuum židovského učence Abrahama Zacuta. Poslední průzkumy naznačují, že papírna byla postavena na základech dřívější budovy pravděpodobně ze 13. století věnované mletí obilí. V 16. století se mlýn stal součástí majetku kláštera sv. Augustina a sloužil k zásobování vodou kláštera a kasáren. Ve 20. století se mlýn využíval ke mletí obilí a krátce také sloužil k lisování oliv.
Po šesti staletích intenzivního využívání byl mlýn v roce 2009 přestavěn na muzeum podle projektu portského architekta Álvaro Sizy. Nyní je centrum primárně využíváno ke vzdělávacím účelům a pořádáním workshopů pro seniory, děti a školní skupiny, kde se kromě historie objektu dozví také o způsobech výroby papíru, mouky a olivového oleje.
Ve středověku vlastnilo město Leiria několik vodních mlýnů určených k mletí obilí, které ekonomicky velmi prosperovaly. Papírna byla ve městě zřízena v roce 1411 na základě Královské charty Jana I. Portugalského. Jednalo se o první známou papírnu v Portugalsku a také první mlýn na zpracování buničiny, což současně vedlo k tomu, že Leiria byla jedním z prvních portugalských měst s vlastním tiskařským lisem, kde byla v roce 1496 vytištěna jedna z prvních knih v zemi. Jednalo se o astronomické tabulky Almanach perpetuum židovského učence Abrahama Zacuta. Poslední průzkumy naznačují, že papírna byla postavena na základech dřívější budovy pravděpodobně ze 13. století věnované mletí obilí. V 16. století se mlýn stal součástí majetku kláštera sv. Augustina a sloužil k zásobování vodou kláštera a kasáren. Ve 20. století se mlýn využíval ke mletí obilí a krátce také sloužil k lisování oliv.
Po šesti staletích intenzivního využívání byl mlýn v roce 2009 přestavěn na muzeum podle projektu portského architekta Álvaro Sizy. Nyní je centrum primárně využíváno ke vzdělávacím účelům a pořádáním workshopů pro seniory, děti a školní skupiny, kde se kromě historie objektu dozví také o způsobech výroby papíru, mouky a olivového oleje.
0 komentářů
přidat komentář
