Muzeum moderní literatury

Muzeum leží v malebném parku v Marbachu na vrcholu skalní plošiny s výhledem na údolí řeky Neckar. V rodišti dramatika Friedricha Schillera stojí od roku 1903 v městském parku Schillerovo národní muzeum, kam byl v 70. letech minulého století přistavěn Archiv německého písemnictví. V muzeu jsou vystavovány artefakty z rozsáhlých sbírek 20. století Archivu německého písemnictví, jako např. původní rukopis 'Procesu' od Franze Kafky a 'Berlin Alexanderplatz' od Alfreda Döblina. Kromě toho se odtud nabízí panoramatický výhled do krajiny.
Muzeum je do terénu usazeno tak, aby se odkrývalo v závislosti na různých výhledech. Projekt využívá příkrý svah a umísťuje na něj terasy, které mají velmi rozdílný charakter – intimní zastíněný vstup na úpatí kopce proti Schillerovu národnímu muzeu s vlastním nádvořím a parkem a pak vetší a více otevřenou řadou dalších teras hledících do údolí pod muzeem.
Na nejvyšší terasu je umístěn pavilon, který slouží jako vstup do muzea. Při průchodu kolonádou, vstupní halou a sestupu po schodišti se interiér muzea návštěvníkovi sám odhaluje a připravuje ho na tmavými dřevěnými panely obložené výstavní místnosti, které jsou z důvodu křehkosti a citlivosti vystavených prací nasvíceny pouze umělým osvětlení.
Každý tento prostor s přísně kontrolovaným vnitřním prostředím sousedí s přirozeně osvětlenou galerií vyvažující pohledy vnitřního světa textů a rukopisů se zelení a scénickým údolím za sklem na druhé straně.
Jasně daný koncept využívá solidní materiály (hladký pohledový beton, opískovaný znovu použitý kámen, vápenec, dřevo, plst a sklo) propůjčující stavbě umírněný a racionální architektonický jazyk a senzuální tělesnou přítomnost.

Stavba pokračuje ve znovusjednocení, texty německých autorů, které byly předtím rozptýleny na východě i na západě, jsou v tomto muzeu opět uloženy pohromadě. Uspořádání vstupní část je brilantní. Návštěvníci prochází otevřenou terasou s výhledem do údolí, poté jsou řadou nízkých schodů uvedení k velkým vstupním dveřím z tvrdého dřeva. V okamžiku sestupování po schodech, stavba naplno odhalí svůj původ - uvědomění si při vstupu, že vcházíte kamsi hlouběji, ve spojení s bohatou avšak vybranou paletou materiálů a osvětleného tlumeným horním světlem. Cesta je zakončena ve stálé sbírce, kde skleněné vitríny obsahující rukopisy vytváří kouzelnou jiskrnou krajinu.
Na stavbě je spousta věcí k pochválení – architektova kontrola a omezování se při volbě materiálů je nyní jeho rukopisem – ale především ve způsobu zacházení s 'obtížným celkem' jakým tato stavba vyniká. Současně jde o stavbu, která je bohatá i střízlivá zároveň, což je Chipperfieldův trik, který v současnosti neumí žádný jiný architekt. V čem však budova vyniká, je ve způsobu zacházení s 'obtížným celkem'.
Bylo těžkým úkolem přitáhnout lidi podívat se na knihy a rukopisy, z nichž si nemohou přečíst více jak jednu nebo dvě stránky. Chipperfield dokázal vytvořit stavbu, která samotná zanechala v návštěvnících hluboký zážitek; jestliže není chrámem, pak je určitě svatyní pro duši vzdělaného národa.