Modrý dům v Oberwil je vůbec první realizovanou novostavbou dvojice Herzog & de Meuron a celkově pátým jejich společným projektem. Do té doby uskutečnili jen tři drobné rekonstrukce a narýsovali jeden projekt na úpravu náměstí v centru Basileje, který i po čtvrtém přepracování zůstal stále jen na papíře.
Zastavovací pravidla v oblasti na jihu Basileje byla velmi omezující. Architektům H&deM se přesto podařilo zachovat originalitu a zároveň splnit většinu místních svazujících předpisů. Touha po odlišnosti je vidět u volby materiálu střešní krytiny, neosovém posazení domu pod pravidelnou sedlovou střechou, tvaru dvou nejexponovanějších oken do ulice, vnitřního prostorového dobrodružství, ale především v barevnosti fasády. Nejde o šmolkovskou modř proslavenou z dnešních satelitních městeček.
Jacques Herzog, který je velmi dobře obeznámen s historií moderního umění, vybral ultramarínovou modř Yvese Kleina (CMYK 98, 84, 0, 0). Yves Klein, byl jedním z nejvýznamnějších poválečných umělců tíhnoucích k abstrakci, konceptuálnímu umění a fluxus (mezi dalšími byli například
Joseph Beuys,
John Cage nebo nedávno zesnulý
Nam June Paik). Kleinův umělecký postup směřoval od reality k imateriálnosti prostřednictvím monochromie, monotonie a hrobového ticha. Pro svoje monochromní díla si Klein vybral a sám namíchal ultramarínovou modř známou dnes jako IKB (International Klein Blue). Další srovnání Modrého domu na úrovni moderního umění se nabízí také s řezy Gordon Matta Clarka. (pš)
Modrý dům zohledňuje výrazové prostředky okolního prostředí. Tím zapadá mezi své sousedy, ale zároveň se od nich i distancuje. Zakřivená severní stěna z betonových tvárnic přidává stavbě na váze i na objemu. Tenká vrstva ultramarínové barvy (oblíbená u Yvese Kleina) stále umožňuje vidět tahy štětkou. Dojem křehkosti je navíc zdůrazněn přiznáním spár mezi tvarovkami na uliční fasádě s excentricky umístěnými prefabrikovanými železobet. rámy pro okenní otvory. Dům se otevírá (na západ) do zahrady prostřednictvím lodžie. Uvnitř vede do podkroví velmi filigránské kovové schodiště. Myšlenka částečně obezděné zahrady byla později dále rozvinuta v domě pro sběratele umění (v nedalekém Therwil).